1929 - 1986
Zdejší vyhlášená rodinná pekárna dodávala pečivo plzeňské čtvrti Doubravka i okolním vsím desítky let. Založil ji v roce 1929 Karel Smetana a třicet let ji svědomitě vedl, dokud mu ji komunistická diktatura nesebrala a nedonutila ho platit nájem ve vlastním domě. Jak vzpomíná vnuk pana Smetany Pavel Bartovský, jeho dědeček se listopadové revoluce nedožil, a tak objekt v rámci restitucí převzala jeho matka Vojtěška. Zdevastovaný dům opravila, ale pekárnu už neobnovila.

TAKTO SI DOUBRAVŠTÍ PAMATUJÍ PEKÁRNU PANA SMETANY | SOUKROMÝ ARCHIV PAVLA BARTOVSKÉHO

Pavel Bartovský líčí historii svého pekařského rodu od samého začátku: "Za rozvoje průmyslu před 1. světovou válkou přišla do Plzně moje prababička Aloisie Smetanová z Červeného hrádku u Kolína jako služebná. A pradědeček Karel Smetana se přistěhoval z Bechlína a dělal na Roudné pekaře. Dali se dohromali a na konci 19. století si někde na Doubravce pronajali pekárnu. Narodilo se jim celkem šest dětí, nejdříve tři holky a jako čtvrtý v roce 1898 můj dědeček Karel Smetana. Pradědeček prý narození prvního syna oslavoval tři dni. Zemřel v roce 1912, když bylo dědovi Karlovi čtrnáct let a pekárnu od té doby táhla prababička Aloisie."

V rodinné firmě časem pracovala celá rodina, kromě nejmladší dcery Anny, která studovala v zahraničí. Všichni kromě ní se usadili na Doubravce - Aloisie, Anežka, Antonie, Karel i Josef a Karel všem vyplatil z pekárny podíl.

Dědu vyhnali, respektive sebrali mu provozovnu i dům, nechali ho platit nájem ve vlastním domě a přeřadili ho ke chlebu, což byla těžká práce pro šedesátiletého pána.

PAVEL BARTOVSKÝ

Když bylo Karlovi 31 let, koupil s babičkou tento dům v Zábělské ulici. Dole byl krám a nahoře moučnice a výrobna těstovin. Karel byl velký sportovec a aktivní v Sokole. Říkalo se o něm, že je na pekaře až moc chytrý. Dbal na kvalitu, vymýšlel zlepšováky na zjednodušení práce - nástroj s pěti ostřími na nakrojení hřebenů nebo skříň na sušení nudlí. Pekárna žila bohatým společenským cechovním životem a pan Smetana jezdil studovat do Břeclavi na odbornou mlynářskou a pekařskou školu. V Národním filmovém archivu se dodnes dochoval krátký němý černobílý film, který ukazuje čilý život v pekárně a také sportovní dovednosti pana Smetany i jeho zaměstnanců na hrazdě v průběhu pracovní přestávky.

Po komunistickém převratu v roce 1948 probíhalo znárodňování majetku soukromníků ve více vlnách. Na Smetanovi došlo až v roce 1959. „Dědu vyhnali, respektive sebrali mu provozovnu i dům, nechali ho platit nájem ve vlastním domě a přeřadili ho ke chlebu, což byla těžká práce pro šedesátiletého pána. Znárodnili mu i zásoby, na které měl úvěr, kerý ovšem musel dál splácet a odpustili mu ho až v průběhu 60. let. Když se situace uklidnila, dělal děda pekaře ve Sladkovského ulici, kde šéfoval kamarád. Děda šéfovat oficiálně nemohl, ale prakticky se střídali...“

Pekárna v Zábělské fungovala do roku 1986. Dům dostala rodina zpátky v roce 1990 v desolátním stavu. Toho se ani děda Karel, ani babička Vojtěška nedožili. „Když pršelo, tak teklo až do přízemí, z pece zbyl jenom šrot a vybavení bylo rozkradené nebo rozvezené do jiných pekáren. Pan Bartovský nechal dům opravit a dnes je v něm v pronájmu firma na výrobu zakázkové elektroniky.

Pavel Bartovský *1961

V domě žil do svých šesti let a pamatuje si hlavně na babičku Vojtěšku. Protože pocházel z pekařské rodiny, byl kádrově nevhodný ke studiu a teprve po roce stráveném ve Škodovce na elektrikářském učilišti mohl na průmyslovku. Dnes pracuje v IT oboru.

PES