1909
Otec Josefa Mičana dělil svůj život na dvě poloviny, Škodovka a muzika. Hrával u Pětatřicátníků na pozoun a na housle. Jak vypadala muzikantská praxe hudebníků pětatřicátých kasáren začátkem minulého století? Veselou příhodu z vystoupení jejich kapely na narozeninách císaře Viléma popisuje pan Mičan, který se hudebně potatil.

KAPELA VOJENSKÝCH VYSLOUŽILCŮ 35. PLUKU NA DOBOVÉ POHLEDNICI Z ROKU 1913 | ARCHIV SM

„Táta byl ročník 1887. A něco pamatoval,” vzpomíná pan Mičan. Otec mu vyprávěl o své dávné hudební praxi prý jen dvě historky. První z 50. narozenin německého císaře Viléma, tedy z roku 1909, kdy bylo Mičanovi staršímu dvaadvacet let. Císař si prý pozval „tu nejslavnější kapelu z celého mocnářství, a to byli právě Pětatřicátníci. Kapela vyrazila do Berlína na slavnostní koncert a samozřejmě, že v jejich repertoáru nesměl chybět Pochod Radeckého. Ale protože na tom strašně záleželo, tak rozdali noty, což neměli dělat,” vypráví pan Mičan. „Polovina kapely hrála jako vždy zpaměti a polovina z not. No a v notách byly jinak repetice a konec tam chyběl. Jedna půlka kapely, co hrála zpaměti, dohrála podle svého a zahrála konec, ale druhá pokračovala, protože noty šly ještě dál. Pak se to zase vystřídalo a tak to šlo dál.”

Otec prý hrál i u němých filmů v plzeňských biografech - na housle, v duu s klavíristkou. Na plátně se líbali, tak dali Poem. Když se rozběhli a utíkali za zlodějem, tak to byl Kmochovo kvapík. Museli bejt úžasně sehraný!

JOSEF MIČAN

Otec prý hrál i u němých filmů v plzeňských biografech - na housle, v duu s klavíristkou. “Na plátně se líbali, tak dali Poem. Když se rozběhli a utíkali za zlodějem, tak to byl Kmochovo kvapík třeba. Museli bejt úžasně sehraný”. Pan Mičan starší přitom dělal muziku amatérsky. Když šel po nočním hraní ráno do Škodovky do práce, prý chodil středem ulice a spal přitom. „Nikde žádné auto," vypráví jeho syn. „Každej, kdo hrál v kapele na dechovej nástroj, musel umět ještě nástroj smyčcovej,” vysvětluje. „To byla podmínka. Pětatřicátníci zkoušeli asi denně, ale po večerech byli schopní postavit do šesti, osmi kaváren takové malinké salonní orchetříčky. A to tenkrát fungovalo dobře. Jedny housličky, jedno violoncello, kontrabas, třeba piano a nebo flétna, hoboj, klarinet. A už se mohli jet koncerty, operetky, Strauss a tuhleto.”

35. pěší pluk byl nejslavnější vojenskou jednotkou Plzně. Byl založen roku 1683 v reakci na válečné tažení Turků Evropou a bojoval v mnoha válkách včetně druhé světové. Zrušen byl až v roce 1992.

Josef Mičan * 1935

Trombónista Josef Mičan pochází z hudební rodiny. Přestože se hudbě nikdy nevěnoval na plný úvazek, odehrál za svůj život tisíce koncertů, bálů a čajů. Historii plzeňského swingu má v malíčku o to více, že už jeho otec hrával “u pětatřicátejch” na housle a pozoun.

PES