1931
Plzeňské Městské lázně byly kdysi největšími a nejmodernějšími v republice. Památkově chráněná budova dnes chátrá Plzni před očima bez využití, až na přestřelky, které si tu ve volném čase dopřávají hráči paintballu.

MĚSTSKÉ LÁZNĚ NA DOBOVÉ POHLEDNICI | ARCHIV MĚSTA PLZNĚ

Sourozenci Maderovi vyprávějí, co zažil při bombardování lázní jejich otec, plavčík Karel Mader. Beseda s pamětníky v bývalé Městské plovárně 27. 8. 2014 – Marie Maderová, Jan Mader, Jaroslav Pleskal, Dagmar Zíková, Vladimír Zíka. Vzpomínka byla natočena ve spolupráci s Pěstuj prostor, z. s.

Lázně stály v každém větším městě českých zemí již od středověku a těšily se velké oblibě. Sloužily očistě, protože tehdy se koupelny v domech ještě nestavěly, ale byly také zdrojem největších novinek a klepů, mnohdy i místem společenských nevázaností a výstředností.

V Plzni byly záhy po založení města až do třicetileté války v provozu troje lázně – všechny u mlýnské strouhy. Poté se lázeňské prostory postupně přesouvaly do měšťanských domů. Většího rozkvětu se lázně v Plzni však dočkaly až ve 30. letech 19. století, nejprve na Lochotíně a od roku 1846 také v dnešních sadech 5. května u bývalého mlýna.

V roce 1870 zakoupilo město dům v současné Prokopově ulici a zřídilo tam parní a vanové lázně a také plovárnu na břehu Radbuzy. Tyto lázně však brzy přestaly vyhovovat a v roce 1887 byl přijat návrh na stavbu nových lázní. Zpracovalo se několik projektů, ale to hlavní, hmatatelný výsledek, stále chybělo. Pak přišel rok 1919 a na plzeňský úřad starosty nastoupil Luděk Pik, pokrokový muž velkých činů. Z jeho přičinění se začalo budovat nové honosné nábřeží při dnešní Radbuze s několika zajímavými domy, mezi nimi i novou budovou lázní.

Finální dostavby se lázně dočkaly v říjnu 1932, kdy byl zahájen provoz léčebného ústavu – nechyběly rašelinové, uhličité a bylinné lázně, elektroterapie, vodoléčba, horské slunce ani jiné služby.

Projekt byl v roce 1923 zadán pražskému architektu B. Bendlmayerovi, jehož snad až příliš odvážné návrhy posléze nechal dopracovat městský stavební úřad. Stavba započala v březnu 1929, v říjnu 1931 byla dokončena vstupní část, sprchové, vanové a parní lázně „B“ (tzv. lidové) s 48 prostornými kabinkami, kruhovým bazénem s osmi sloupy a teplovzdušnou (55°C), horkovzdušnou (70°C) a parní lázní. V březnu 1932 přibyly ještě lázně „A“ a velký bazén, tzv. plovárna. Ta byla vybavena 82 kabinami pro pány v přízemí, 83 kabinami pro dámy na galerii a 80 skříňkami pro chlapce a dívky. Bazén má na délku 25 metrů, ale protože se prý při jeho stavbě nepočítalo s tloušťkou obkládaček, nemohl být nikdy využíván k oficiálním závodům.

Finální dostavby se lázně dočkaly v říjnu 1932, kdy byl zahájen provoz léčebného ústavu – nechyběly rašelinové, uhličité a bylinné lázně, elektroterapie, vodoléčba, horské slunce ani jiné služby. Celkové náklady se vyšplhaly na 17 milionů Kč a za první rok provozu navštívilo budovu přes sedmdesát pět tisíc osob.

„Bílé sloupoví skvějící se v hladině řeky Radbuzy slibuje nám smýti konečně velikou ostudu s našeho města, jehož stotisícové obyvatelstvo nemělo lázní,“ hlásal dobový průvodce.

Trvalo pouhých 12 let než přišla první bolestná rána v podobě bomb z amerických bombardérů, které těžce zasáhly střední část lázní včetně hlavního průčelí. Po válce sice následovala obnova dle projektu architekta Neckáře, s tou ale budova ztratila svou monumentálnost. Znovu začaly lázně v plném rozsahu sloužit v roce 1953, z důvodů nevyhovujícího stavu byly pak začátkem 90. let uzavřeny.

Co bude s lázněmi dál?

V únoru roku 2012 zvítězily Městské lázně rekordním počtem hlasů v anketě idnes.cz coby místo, které Plzeňanům nejvíce schází. Dodnes na ně totiž vzpomínají tisíce obyvatelů. Ač jim už dávno utichla v uších píšťalka přísného „švimmaistra“ neboli plavčíka, spousta z nich doma stále opatruje tzv. „mokrá vysvědčení“, na kterých se honosí titulem želva, kapr nebo delfín. Budoucí osud lázní zůstává stále otevřen, protože žádný z nových majitelů jim nedokázal pomoci, přestože existuje vydařená studie na obnovu od Atelieru Soukup.

LM / PES