5. květen 1945
V Nerudově ulici zahynuli na samém konci války Josef Holub, Rudolf Reithar a Josef Vonášek. Spolu se svými kolegy ze Škodovky se i oni 5. května aktivně zapojili do plzeňského povstání a vydali se bojovat do ulic. Jejich obrněné vozidlo ale trefil německý panzerfaust.

ŠKODOVÁCI VYJELI NA POMOC POVSTÁNÍ VE TŘECH STÍHAČÍCH TANKŮ HETZER. NA SNÍMKU JE JEDEN Z NICH NA NÁMĚSTÍ REPUBLIKY | ARCHIV MĚSTA PLZNĚ

Povstání ve Škodových závodech, které se za protektorátu jmenovaly Werkschutz Škoda-Werke, začalo odzbrojením závodní stráže. Dělníci tak získali tolik potřebné zbraně a z továrny záhy vyjely na pomoc povstalcům tři německé stíhače tanků Hetzer, které se ve Škodovce vyráběly a opravovaly až do konce války. Jeden z nich však neměl opancéřovanou korbu a byl zničen německými vojáky střelou z protipancéřové zbraně, tzv. panzerfaustu, a osádka vozu to bohužel nepřežila.

Co byl „stíhač tanků“?

Přesné označení tanku zní Jagdpanzer 38(t) (Sd.Kfz. 138/2). To malé „t“ v závorce znamená „tschechei“, tedy „český“, jelikož se jedná o vozidlo vycházející z československé konstrukce tanku LT-38. Podvozek stíhače tanků Hetzer je téměř identický s tím, který měly československé tanky LT-38. „Stíhač tanků“ znamená, že se jedná o techniku určenou primárně k ničení nepřátelských tanků a není to klasický všestrannější tank, nemá, ostatně, ani otáčející se věž.

TOL