1950 - 1953
Plavčíci Karel Mader, Jaroslav Koroptvička, Josef Staněk a Václav Dobrý byli prý exoti. Malá Marie Maderová jim chodila s kačenou k hostinskému Šollemu denně pro pivo. Pamatuje si i loďku lavírku, sajrajtkládu a klouzavé dno bazénů, v nichž občas uvízla ryba. Vzpomínky paní Maderové oživují nejoblíbenější plzeňskou plovárnu do nejmenších detailů.

MĚSTSKÁ PLOVÁRNA PUKALA V DOBÁCH SVÉ SLÁVY VE ŠVECH | ARCHIV MĚSTA PLZNĚ

M. Maderová vypráví o své rodině, kde se povolání plavmistra dědilo po pět generací. Vzpomínka byla natočena ve spolupráci s Pěstuj prostor, z. s.

M. Maderová vypráví o svém dětství stráveném na plovárně. Vzpomínka byla natočena ve spolupráci s Pěstuj prostor, z. s.

M. Maderová o sajrajtkládě a o tom, jak fungovaly bazény. Vzpomínka byla natočena ve spolupráci s Pěstuj prostor, z. s.

Marie Maderová tu jako dítě trávila celé dny v partě šesti dětí. „S bráchou jsme tu od 1. května padesátýho roku do konce září byli den co den.” Zatímco si sem jezdily všechny plzeňské sociální vrstvy dělat bene, děti kolem nich běhaly jako partyzáni s dřevěnými samopaly, které jim vyřezal převozník Zábranský. Ale také pomáhaly babičce v pokladně a účastnily se ranních povinností před otevřením. „Vzali nás na loďce lavírce, jeli jsme třeba s tátou nahoru proti proudu, kde byla tzv. sajrajtkláda...” vypráví paní Maderová. Byl to kmen, který zadržoval odpadky, aby je proud přes den nenesl kolem plovárny. Odpadky se ráno nechaly rychle proplout a kláda se zase instalovala do pohotovostní polohy.

„Ráno se taky stáhly dolů bazény, my pamatujeme už jenom dva – pro děti a dorost.” Prý se čistily jednou týdně. Měly v rozích bedny a v nich byly železné hevery. Bazény se vytáhly nahoru, protože se v nich dělala řasa a šlem a plíseň. „A to teda kouzalo pěkně. Tak se na to muselo rejžákem.”

Mladší bratr paní Maderové Jan dodává: „A co tam bylo ryb kolikrát!” „Jé, to jsme měli štiky a různé pochoutky...”

Vzali nás na loďce lavírce, jeli jsme třeba s tátou nahoru proti proudu, kde byla tzv. sajrajtkláda...

MARIE MADEROVÁ

Rodina Maderů přišla do Plzně už kolem roku 1638. Byli to měšťané, většinou kožešníci, soukeníci a doktoři. Otec paní Maderové se narodil v roce 1911 a byl čtvrtá generace plavmistrů v rodině a šedesátý zkoušený plavmistr v republice. Plovárnu měli Maderovi nejdříve v Prokopově ulici, pak se děda Hanuš Mader přesunul sem do Doudlevec, kde postavil dům, který tu stojí dodnes. Dole byla restaurace a pan Mader bydlel v prvním patře. V létě dělal plavmistra a v zimě kožešníka. Spolupracoval s nedalekou ZOO Iris, vycpával pro ni zvířata.

Občanských i vojenských plováren bylo v minulém i předešlém století na Radbuze hned několik. Tato Městská plovárna byla otevřena v červnu roku 1910 a stala se nejnavštěvovanější ze všech. Ve 40. a 50. letech se tu rekreovaly tisíce lidí ročně. Oblíbené bylo také koupání na ostatních plzeňských řekách, vždy dostatečně mělkých, či stejně jako dnes na boleveckých rybnících. V roce 2014 oživila plovárnu po dlouhých letech iniciativa Pěstuj prostor a připomněla její zapomenutou slávu.

Marie Maderová * 1946 a Jan Mader * 1949

Marie je dcerou plavčíka Karla Madera. Studovala na gymnáziu na Mikulášském náměstí, poté v Praze knihovnictví a etnografii. Byla to dlouholetá zástupkyně ředitelky Národopisného muzea Marie Ulčové a posléze ředitelka. Dozorovala například opravy klášterů v Mariánské Týnici nebo Chotěšově. I v důchodu stále funguje jako soudní znalkyně a mnoho lidí se na ni stále obrací jako na odbornici v oboru regionální historie. Jan je synem plavčíka Karla Madera, který do roku 1959 pracoval na Městské plovárně, poté na Ostende, tedy u Velkého Boleveckého rybníka. Vyučen kuchařem, pracoval jako šéfkuchař v Hotelu Belvedér v Železné Rudě, kde fungoval i jako kulturní referent a promítač filmů. Roku 1975 nastoupil do Fakultní nemocnice na Borech jako "dietní kuchař", pak byl řidičem záchranné služby a po revoluci zajišťoval servis a ambulantní péči pro pacienty s dlouhodobou domací oxygenoterapií. Pracuje i v důchodu - rozváží kanystry s pramenitou vodou. Jeho velkou vášní je muzika, především jazz a vážná hudba - se sestrou pravidelně chodí na Plzeňskou filharmonii. Dal by se jistě nazvat kutilem, zajímá ho stará elektronika a opravuje staré gramofony, magnetofony, promítačky, lampové zesilovače...

PES / CIN / BESEDA S PAMĚTNÍKY V BÝVALÉ MĚSTSKÉ PLOVÁRNĚ 27. 8. 2014 – MARIE MÁDEROVÁ, JAN MÁDER, JAROSLAV PLESKAL, DAGMAR ZÍKOVÁ, VLADIMÍR ZÍKA