1871-1909
Emil Škoda, strůjce vzestupu Škodovky a zakladatel jejího světového věhlasu, byl bezpochyby výrazná a charizmatická osobnost. Vzpomínky zaměstnanců, kteří zažili éru raketového vzestupu závodu Škoda, dosvědčují ojedinělost páně Emilova zjevu.

EMIL ŠKODA VPROSTŘED SVÝCH ZAMĚSTNANCŮ V 80. LETECH 19. STOLETÍ | STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV, ARCHIV ŠKODA

Na dar diplomacie, který byl vedle jiných původcem jeho úspěchu, poukazuje jedna ze vzpomínek zaměstnance Ing. Jaroslava Háska. „Emil škoda začal své plzeňské podnikání bez vlastních peněz - umožnil mu to jeho strýc, vídeňský lékař a profesor Dr. Josef Škoda. Jak známo, byl Emil českého původu - jeho otec byl kovářem a hlásným na plzeňské věži - ale cítil se být Němcem. Češtinu ovládal bezvadně a vůči Čechům si počínal opatrně a taktně. Obchodní dopisy, účty a jiné písemnosti adresované na české firmy, podepisoval s háčkem nad „S“, na podpisech pro německé zákazníky se háček ztrácel.“ Někdo by snad mohl totéž počínání nazvat i méně lichotivě nežli diplomacií, jisté však je, že v tomto případě zásluhy dělají hrdinu.

Vždyť on mi vůbec nevynadal, ptal se mne, zdali rád kreslím, a jestli chci, že mne nechá vystudovat malířskou akademii na své útraty.

JOSEF ULLMANN, PRACOVNÍK STROJÍRNY, POZDĚJI AKADEMICKÝ MALÍŘ

Továrník Škoda, nebo také „pán ze Škodů“, nebyl jen workoholik a schopný manažer, ale měl i cit pro umělecké nadání svých podřízených. Vypráví se, že když u někoho objevil umělecký talent, bez váhání mu nabídnul finanční podporu a vzdělání. Jednou například zahlédl v poznámkách svého zaměstnance kresbičky a nechal si jejich autora okamžitě předvolat. Ten v hrůze, že jde na kobereček „schlíple se plížil k šéfovi“. Překvapený a šťastný se pak vracel do dílny se slovy: „Vždyť on mi vůbec nevynadal, ptal se mne, zdali rád kreslím, a jestli chci, že mne nechá vystudovat malířskou akademii na své útraty.“ Šlo o později renomovaného akademického malíře Josefa Ullmanna. Podobně pohádkově údajně podpořil umělecké vlohy i u dalších talentovaných zaměstnanců.

Ze vzpomínek jeho současníků je zřejmé, že se nedalo odhadnout, jak setkání s ním dopadne. Jaroslav Hásek dále vypráví: „Byl to muž celkem velkorysý a dobrosrdečný, avšak dosti cholerický. Považoval-li někoho za hodna podpory, neváhal napřít veškeré své mecenášské možnosti, znelíbil-li se mu však někdo či porušil-li někdo nějakou zásadu, neváhal jej hnát třebas holí, jakkoli to mohl do té doby být přítel či dobrý známý.“ A dodává několik příkladů, kdy Škoda na své zaměstnance zlostně křičel, používal nevybíravá slova a šermoval jim holí před obličejem.

Emil Škoda (1839 - 1900) 

Emil Škoda vybudoval mezi rokem 1869 a 1899 mamutí a prosperující podnik, což vyžaduje vskutku výjimečné povahové rysy. Odkoupil menší strojírnu hraběte Valdštejna – Vartenberga s šedesáti osmi dělníky a udělal z něj akciovou společnost o 4200 zaměstnancích. V roce 1866 přijal ve strojírně místo vrchního inženýra a v roce 1869 ji odkoupil. Položil základy nosných výrobních programů (cukrovarnictví, mostárenství, a last but not least i zbrojní výroby) a vyvedl je ze stísněných prostor na Říšském předměstí na lukrativní parcely nad Skvrňany. Zemřel v roce 1900.

RDD / MŠ / PES / JAROSLAV HÁSEK: ZE STARÉ ŠKODOVKY, RUKOPIS VZPOMÍNEK, SOA PLZEŇ, ARCHIV ŠKODA, KAREL WOLF: MŮJ PŘÍSPĚVEK PRO HISTORICKÝ ARCHIV, RUKOPIS VZPOMÍNEK, SOA PLZEŇ, ARCHIV ŠKODA