30. a 40. léta
Marie Maderová slyšela jako dítě od svého dědy Hanuše Madera, šéfa a plavmistra Městské plovárny, nesčetně vtipných historek. Jednou z nich byla i ta o význačném plzeňském historikovi Fridolínovi Macháčkovi a jeho kolezích, kteří si na plovárnu jezdili z centra města o polední pauze užívat.

KRESBA MARKÉTA LUKEŠOVÁ

M. Maderová připomíná humornou historku svého dědy o panu Macháčkovi. Vzpomínka byla natočena ve spolupráci s Pěstuj prostor, z. s.

“Děda Hanuš vyprávěl, že sem chodili všichni městští úředníci. Oni měli přes poledne pauzu, tramvaj jezdila z Lochotína až sem a oni to měli zadarmo jako deputát a tady prostě debužírovali,” říká paní Maderová.

Měl ty pruhovaný dlouhý plavky a měl tam vyšitý L a P, aby věděl, že má strčit levou do jedný nohavice a pravou do druhý.

MARIE MADEROVÁ

“I Fridolín Macháček sem chodil, to byl plzeňskej historik a velkej intelektuál. A děda vyprávěl, že byl tak trochu mimo vůči praktickému životu. Takže měl ty pruhovaný, takový ty dlouhý plavky a měl tam vyšitý L a P, aby věděl, že má strčit levou do jedný nohavice a pravou do druhý.”

Tato úsměvná vzpomínka na Fridolína Macháčka, archiváře a tajemníka Městského historického muzea v Plzni nijak nerozporuje jeho výjimečnou osobnost. Od roku 1907 pracoval v Městském historickém muzeu v Plzni, v letech 1939 až 1952 byl předsedou Svazu československých muzeí. V době druhé světové války se zapojil do plzeňského odboje.

Marie Maderová * 1946

Paní Maderová je dcerou plavčíka Karla Madera a vnučkou Hanuše Madera. Studovala na gymnáziu na Mikulášském náměstí, poté v Praze knihovnictví a etnografii. Byla to dlouholetá zástupkyně ředitelky Národopisného muzea Marie Ulčové a posléze ředitelka. Dozorovala například opravy klášterů v Mariánské Týnici nebo Chotěšově. I v důchodu stále funguje jako soudní znalkyně a mnoho lidí se na ni stále obrací jako na odbornici v oboru regionální historie.

PES / CIN / BESEDA S PAMĚTNÍKY V BÝVALÉ MĚSTSKÉ PLOVÁRNĚ 27. 8. 2014