20. prosinec 1944
Sourozenci Maderovi mají k chátrající budově Městských lázní ještě osobnější vztah než jiní Plzňané. Jejich otec, plavmistr Karel Mader, byl u toho, když se lázně stavěly, ale především v nich málem zahynul při bombardování v roce 1944.

BUDOVA LÁZNÍ BYLA BOMBARDOVÁNÍM TÉMĚŘ ZNIČENA | ARCHIV MĚSTA PLZNĚ

Sourozenci Maderovi vyprávějí, co zažil jejich otec při bombardování lázní. Vzpomínka byla natočena ve spolupráci s Pěstuj prostor, z. s.

Pan Mader se spolu se svým kolegou Josefem Chodorou běžel podívat do lázní, kde tehdy pracoval, právě když odhoukali nálet. „Byla tam pára a Chodora běžel od pokladny jednou stranou a otec druhou, a tam to dostalo ten zásah. A otec nám vyprávěl, že zůstal někde na nějakým trámu nebo traverze a pod ním se valila vařící voda.”

Otcův kolega Chodora nálet bohužel nepřežil. Marie Maderová vzpomíná, jak ještě v 50. letech maminka tátovi prášila kabát, potože z něj stále šel prach. „A natrhlo mu to tam plíce,” dodává její bratr. „Tam prej nějakej inženýr seděl u stolu, co se scházeli ty společnosti, a jak to dostalo ten zásah, tak tomu inženýrovi ten stůl usekl nohy.” V budově údajně zahynulo osm nebo dvanáct lidí.

A otec nám vyprávěl, že zůstal někde na nějakým trámu nebo traverze a pod ním se valila vařící voda...

MARIE MÁDEROVÁ

Maderovi vzpomínají i na další otcovo vyprávění: „Jak byly ženský šatny nad bazénem, tak německej důstojník se vytahoval a skočil dolů, nějak blbě si to vyměřil a chytil roh a vylítly mu stehenní kosti až po ramena.” Otec pak prý z balkónu skákal také, vždy na závěr plaveckého kurzu, který vedl. „A když my jsme tam byly jako děti, tak já jsem byla úplně mrtvá, ve mně se to všechno sevřelo strachy, protože mám strach z vejšky a viděla jsem tátu tam nahoře...”

Městské lázně zasáhl denní nálet amerických bombardérů těsně před vánoci roku 1944. Do centra města dopadlo více pum, zásah dostala i budova plzeňského gestapa na dnešním Anglickém nábřeží 7, kde dnes sídlí Policie ČR. Zemřeli přitom dva úředníci gestapa. Počet obětí náletu dosáhl 103, což z něj činí druhý nejsmrtelnější nálet na Plzeň.

Jan Mader * 1949 a Marie Maderová * 1946

Jan je synem plavčíka Karla Madera, který do roku 1959 pracoval na Městské plovárně, poté na Ostende, tedy u Velkého Boleveckého rybníka. Vyučen kuchařem, pracoval jako šéfkuchař v Hotelu Belvedér v Železné Rudě, kde fungoval i jako kulturní referent a promítač filmů. Roku 1975 nastoupil do Fakultní nemocnice na Borech jako "dietní kuchař", pak byl řidičem záchranné služby a po revoluci zajišťoval servis a ambulantní péči pro pacienty s dlouhodobou domací oxygenoterapií. Pracuje i v důchodu - rozváží kanystry s pramenitou vodou. Jeho velkou vášní je muzika, především jazz a vážná hudba - se sestrou pravidelně chodí na Plzeňskou filharmonii. Dal by se jistě nazvat kutilem, zajímá ho stará elektronika a opravuje staré gramofony, magnetofony, promítačky, lampové zesilovače... Marie Maderová je dcerou plavčíka Karla Madera. Studovala na gymnáziu na Mikulášském náměstí, poté v Praze knihovnictví a etnografii. Byla to dlouholetá zástupkyně ředitelky Národopisného muzea Marie Ulčové a posléze ředitelka. Dozorovala například opravy klášterů v Mariánské Týnici nebo Chotěšově. I v důchodu stále funguje jako soudní znalkyně a mnoho lidí se na ni stále obrací jako na odbornici v oboru regionální historie.

PES / TOL / CIN / BESEDA S PAMĚTNÍKY V BÝVALÉ MĚSTSKÉ PLOVÁRNĚ 27. 8. 2014 – MARIE MÁDEROVÁ, JAN MÁDER, JAROSLAV PLESKAL, DAGMAR ZÍKOVÁ, VLADIMÍR ZÍKA