16. červen - 2. červenec 1942
Sedmnáctiletý Antonín Kozler byl v těchto místech nacisty popraven prý jen proto, že nesnesl, aby jeho vrstevník nosil uniformu Hitlerjugend. Podle svědectví pachatelů popravy ho udala sousedka.

PIETNÍ VZPOMÍNKA V 50. LETECH | ARCHIV MĚSTA PLZNĚ

Po atentátu na protektora Heydricha 27. května 1942 vyhlásili nacisté druhé stanné právo. V Plzni bylo zřízeno popraviště nejprve na vojenské střelnici v Lobzích a 16. června 1942 převzala provádění exekucí v Plzni „jednotka ochranné policie” ze západního okraje města. Ta rozkazy vykonávala zde, v bývalém pískovém lomu ve Vejprnicích a během šestnácti dní tu popravila minimálně osmnáct lidí.

Smutný příběh provází jednu z nejmladších obětí. Antonín Kozler, mladý pilníkář z Chodouně u Hořovic, byl udán sousedkou (patrně paní Pytlíkovou) 28. května 1942, den po atentátu. Ve spisu z poválečného vyšetřování pachatelů popravy stojí: „Asi týden před zatčením se hoši ze vsi sešli u řeky a mezi ně přišel i syn Pytlíkové v uniformě Hitlerjugend. Kozler mu domlouval, že takhle mezi ně chodit nebude, aby si chodil mezi ty černý a né mezi české kluky. Při další slovní potyčce mu strhl odznak a hodil jej do řeky. Krátce na to byl Kozler zatčen. Při výslechu byl zločinně mučen, aby prý si zapamatoval, co má býti pro něho svaté.“ Antonín Kozler byl popraven měsíc po udání, 28. června 1942.

Antonín Kozler, mladý pilníkář z Chodouně u Hořovic, byl udán sousedkou den po atentátu na Heydricha.

Největší poprava se v Suchém dole odehrála o den dříve, 27. června 1942, kdy popravčí četa za dohledu kapitána Ludzuweita zavraždila dvanáct obětí. Šlo o členy odbojové skupiny podplukovníka Jaroslava Weidmanna. Spolu s ním byla na začátku května 1942 zatčena jeho žena Ludmila a dcera, které později zahynuly v Osvětimi. Podobný osud stihl i rodiny ostatních popravených. Zdůvodnění jejich popravy přinesly protektorátní deníky: „Osoby jmenované pod číslem 1 až 12 schvalovaly atentát na SS-Obergruppenführera Heydricha a vyzývaly k podporování pachatelů.“

Nikdo nebyl potrestán

Nikdo ze zodpovědných velitelů a střelců, kteří v Lobzích a Vejprnicích zavraždili minimálně třicet lidí, nebyl po válce potrestán, přestože byli opakovaně vyslýcháni západoněmeckými kriminalisty v 60. letech minulého století. Na místě popraviště byl v roce 1942 postaven památník. Vzápětí po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942 bylo vyhlášené druhé stanné právo, které trvalo měsíc a pět dní. Nacisté během této doby popravili bez soudů několik tisíc osob, které se podle nich mohli na atentátu podílet nebo jej tzv. schvalovaly. Srovnány se zemí byly celé vesnice - Lidice a Ležáky. Jejich obyvatelé byli zabíjeni, odváženi do koncentračních táborů a jejich děti dávány do německých rodin na převýchovu nebo usmrceny v plynových komorách. Atentátníci Gabčík a Kubiš byli v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze objeveni 18. června.

KYN / PES