13. červen 1940
V tomto domě se scházeli členové strany Vlajka, nechvalně proslulé organizace fanatiků, kteří se za protektorátu snažili škodit české společnosti. Dochovaly se například dokumenty, kde vymáhají na úřadech odvezení plzeňské sochy T. G. Masaryka do šrotu a stěžují si na drzost židovských obyvatel.

DOBOVÝ TISK: ÚŘADOVNY VLAJKY V PLZNI „PŘIJÍMAJÍ VŠECHNY STÍŽNOSTI NA ŽIDOVSKÉ OBCHODNÍKY“. DÁLE: „VEDENÍ VLAJKY V PLZNI ŽÁDÁ, ABY OBYVATELSTVO V PLZNI PRO KAŽDODENNÍ NÁVAL ZBYTEČNĚ DLOUHÝM JEDNÁNÍ CHOD ÚŘADOVEN NEZDRŽOVALO.“ | ARCHIV MĚSTA PLZNĚ

O tom, že primitivní lidská zloba se nezastaví před ničím, svědčí například dopis, který velitel Vlajky Vokurka poslal 13. června 1940 vládnímu komisaři Plzně. Osočil ho z toho, že se ještě nevyjádřil k iniciativě Vlajky - návrhu věnovat kovový pomník TGM na sbírku kovů Říše a vyzývá ho, aby odůvodnil skutečnost, že pomník dosud stojí. „Je vám dále pane vládní komisaři známo, že pardubický případ TGM byl německým tiskem oceněn a zdůrazněn také jako projev odpoutání se od zbytečného balastu minulosti?"

Je vám pane vládní komisaři města Plzně známo, že plzeňské sady hemží se drzými provokujícími Židy?

VELITEL VLAJKY VOKURKA

Vlajkař Vokurka se pouští i do kritiky prý nedostatečné perzekuce Židů. „Na řešení židovské otázky, pokud je nám známo, nepotřebuje obec plzeňská schválení nadřízených úřadů, pokud leží v její působnosti. (…) Je vám pane vládní komisaři města Plzně známo, že plzeňské sady hemží se drzými provokujícími Židy, že městské plovárny - koupaliště jsou svědky nechutných scén, že autobusy, tramwaye, čítárny, musea a všechny prostory, které vlastní plzeňská obec, jsou plné Židů? Tento stav byl nyní tak neudržitelným, že vedení ČNST-Vlajky v Plzni učinilo radikální opatření svými ochrannými sbory Svatoplukových gard.“

Nejen protektorátní, ale dokonce ani nacistické úřady samozvané fašistické spojence oficiálně nikdy neuznaly, a přestože jim uvolňovaly jistý prostor pro vlastní existenci, „vlajkaři“ byli pod kontrolou jak tajné státní policie, tak českého četnictva.

Hnus jménem Vlajka

Tak jako ve všech velkých městech vyrostla i v Plzni buňka krajně pravicové fašistické strany Vlajka. Zatímco do září 1938 útočili místní fašisté na všechna nebezpečenství, která ohrožovala československý stát a jeho suverenitu, do března 1939 se změnili v destruktivní sílu tzv. druhé republiky. Útoky na domácí politiky a bývalé vojenské spojence a současně sílící antisemitismus podle nacistického vzoru nabývaly na intenzitě. Krátce po březnové okupaci 1939 se dezorientovaní fašisté opět semkli nad novým cílem, kterým byla ochotná spolupráce s nacistickým režimem prakticky na všech frontách společenského života. Aktivitu vlajkařů demonstrují dopisy, které se dochovaly ve složkách říšskoněmeckých úřadů až do květnové revoluce. Snoubí se v nich antisemitismus a primitivní lidská nenávist.

KYN / PES