1963 nebo 1964
Zdejší školu navštěvovala v 60. letech i malá Alenka, dnes pamětnice Alena Minaříková. Jako dítě nevěděla, jestli Plzeň osvobodili Američané nebo Sověti, protože každý říkal něco jiného.

SOVĚTSKÝ VOJÁK JE HODNÝ VOJÁK. ILUSTRACE Z PROPAGANDISTICKÉ KNIHY KARLA BARTOŠKA A KARLA PICHLÍKA AMERIČANÉ V ZÁPADNÍCH ČECHÁCH V ROCE 1945. MLADÁ FRONTA, NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉHO SVAZU MLÁDEŽE - EDICE OTÁZKY DNEŠKA. PRAHA, 1953 | REPRO TOL

Celé generace Plzeňanů se v komunistických školách učily historickou lež, kterou se jejich rodiče často báli nahlas vyvracet, aby neměli politické problémy. A to přesto, že právě oni často osvobození Plzně zažili, měli doma fotografie s Američany, nebo s nimi byli dokonce rodinně spojeni.

„Ve škole, když už jsme se učili dějepis, tak jsme měli soudružku učitelku, která nám tvrdila, že Plzeň osvobodila sovětská armáda převlečená v americký uniformě,” vzpomíná paní Minaříková. „A naše babička měla fotografii, a byli tam černoši. O rok starší bratr paní Minaříkové povídá: ‚A soudružko? A babička říkala, že ruskej voják, ten by se nikdy do jiný uniformy nepřevlík!‘ No to byl tenkrát z toho strašnej pofírung, tak naši museli ty fotky někam sklidit, a pak se to nějak ‚ztratilo‘.”

Paní Minaříková dodává větu, která obecně vystihuje děsivý školní pocit z dob komunismu: „My jsme jako děti, který jsme to nezažili, nevěděli, co je pravda a co není pravda.”

My jsme jako děti, který jsme to nezažili, nevěděli, co je pravda a co není pravda.

ALENA MINAŘÍKOVÁ

Po roce 1948 nemělo téma osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou žádnou šanci dostat se do učebnic. Vládnoucí režim se snažil očernit či vymazat úlohu amerických vojáků v Čechách všemi možnými způsoby. Ať již šlo o šíření zpráv o zločinech spáchaných na českém obyvatelstvu, rozvíjení konspiračních teorií o smyslu americké vojenské mise či o vydávání amerických vojáků za vojáky sovětské.

Tyto tendence vyústily v práce historiků Karla Bartoška a Karla Pichlíka: „Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945“ z roku 1951 a „Američané v západních Čechách v roce 1945“ z roku 1953. Na předsádce druhé z knih se dočteme: „Dvě armády přišly v roce 1945 na území Československa. Jedna z východu jako osvoboditelka našeho národa od fašismu, druhá armáda americká, nepřátelská naší lidově demokratické republice, s příkazem svých wallstreetských pánů - narušovat politický a hospodářský život v ČSR.“ O tom, že ani autoři knih nevěděli, co píší, svědčí fakt, že později oba podepsali Chartu 77 a aktivně tak vystoupili proti komunistickému režimu.

Alespoň některým žákům základních i středních škol připomínali americký podíl na osvobození Plzně doma rodiče a prarodiče. K udržování vzpomínky přispívaly také blízké vztahy mezi českými obyvateli a americkými vojáky, které se vytvářely během jara a léta 1945. Kromě dopisování a výjimečných návštěv docházelo i k navázání vztahů, které vedly ke společným sňatkům. Američtí vojáci zde po sobě zanechali také několik potomků. Situace se prudce změnila s pádem komunistického režimu, přelomové byly spontánní oslavy 45. výročí osvobození Plzně spojeneckými vojsky v roce 1990.

Alena Minaříková * 1951

Paní Minaříková se vyučila kuchařkou, ale vystřídala v životě více profesí. Pracovala i ve Škodovce, kde obsluhovala regálový zakladač ve skladu a kvůli záření jedné stěny v podniku těžce onemocněla. Pracovala i jako uklízečka ve Vojenské nemocnici nebo Fakultní nemocnici, kde z únavy zkolabovala a měla zástavu srdce. V současné době zpívá v pěveckém sboru Jamáček a pomáhá v Centru zdravotně postižených diabetikům.

PES / HŠ / CIN / BESEDA S PAMĚTNÍKY V TOTEMU 2014