od 6. května do listopadu 1945
Obcí Chrást procházela koncem války tzv. demarkační linie. Jednotky americké Třetí armády dostaly striktní zákaz ji překročit. Na jejím dodržování trvali Sověti kvůli poválečnému rozdělení zón vlivu. Docházelo na ní k mnoha nedorozuměním, protože Češi nebyli o existenci linie vůbec informováni.

PLZEŇANÉ SE CHYSTAJÍ VYJET NA POMOC PRAŽSKÉMU POVSTÁNÍ. V TÉTO CHVÍLI JEŠTĚ NETUŠÍ, ŽE EXISTUJE DEMARKAČNÍ LINIE, PŘES KTEROU JE DO PRAHY NEPUSTÍ OSVOBODITELSKÉ JEDNOTKY. ANI TY TOTIŽ NA POMOC PRAZE LINII PŘEKROČIT NEMOHOU. PRAHU MUSÍ PODLE POLITICKÝCH DOHOD OSVOBODIT SOVĚTI | ARCHIV MĚSTA PLZNĚ

Povstalecké jednotky ani čeští dobrovolníci, kteří vyrazili ze západních Čech na pomoc Pražskému povstání, nechápali, proč je američtí osvoboditelé nechtějí přes demarkační čáru pustit. Ani samotní Američané nesměli, podle mezinárodních dohod se Sověty, pomáhat městům a vesnicím žádajícím za linií o vojenskou pomoci, natož vyrazit přímo do Prahy. Za linii mohli vysílat pouze malé průzkumné hlídky, nikoliv vlastní bojové síly. Na východ od demarkační linie měla být svoboda přinesena pouze sovětskými vojáky. Absurdní je, že komunistická propaganda později vykládala setrvávání Američanů na linii jako záměr a neochotu pomoci Pražanům.

Absurdní je, že komunistická propaganda později vykládala setrvávání Američanů na linii jako záměr a neochotu pomoci Pražanům.

Na obsazeném území měli Američané zavádět vlastní vojenskou správu, která měla setrvat až do úplného nastolení mírových podmínek a převzetí správy domácími orgány. Ozbrojené skupiny povstalců, které se chtěly vydat přes demarkační linii, by pak mohly být sovětskou stranou označeny za oddíly organizované Američany a vyslané z jejich popudu, což by opět porušovalo dohody o vymezení maximální hranice amerického postupu.

Generál Patton chtěl osvobodit Prahu

Oproti tradovanému omylu nebyla začátkem jara 1945 jasně stanovena hranice dotyku západních a východních spojeneckých vojsk, tzv. demarkační linie. Mýtus o tom, že demarkační linie byla určena již na konferenci Spojenců v Jaltě v únoru 1945, se později promítl i do vzpomínání řady paměníků. Ve skutečnosti však bylo určení hranice dotyku západních spojeneckých a sovětských vojsk ponecháno na vojenských velitelích, kteří mohli nejlépe posoudit situaci na frotnách. Předběžné ustanovení demarkační linie v českém prostoru kopírovalo česko-německé západní hranice z roku 1938 s tím, že americké jednotky tyto hranice smějí překročit za účelem zajištění levého křídla Třetí armády, která v dubnu 1945 postupovala na jih Bavorska. S ohledem na rychlost postupu Američanů a Sovětů padl z americké strany návrh na prodloužení hranice postupu na linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Sovětské velení s touto podobou demarkační linie souhlasilo, a tak mohli Američané od 4. května osvobodit další československá města. Americká vojska však postupovala západem Čech tak rychle, že velitel americké Třetí armády generál George S. Patton žádal své nadřízené o posun hranic postupu dál na východ, včetně obsazení Prahy. Americká strana té sovětské tedy navrhla posunutí demarkační linie, která by mohla končit podél severního toku Labe, zahrnovat hlavní město a celý východní břeh Vltavy zhruba k Táboru. Sověti však tuto variantu zásadně odmítli a pražskou operaci Rudé armády raději zahájili dříve, než se očekávalo.

TOL / PES