5. a 6. květen 1945
V této budově se v prvním patře nachází interiér Adolfa Loose. 5. května se tu, ještě před příjezdem amerických osvoboditelů, konala jednání zástupců plzeňského Revolučního národního výboru s generálporučíkem Wehrmachtu Georgem von Majewskim. Den poté se tu Majewski zastřelil.

KRESBA JULIE ČERMÁKOVÁ

V ulicích Plzně probíhalo od dopoledních hodin živelné povstání. Revoluční národní výbor v Plzni, který se postavil do čela, musel především zajistit, aby nedošlo ke krveprolití. Delegace Revolučního národního výboru vedená JUDr. Karlem Křepinským zahájila jednání s vrchním velitelem německých vojsk ve městě generálporučíkem Georgem von Majewski, a jelikož ten disponoval přibližně sedmi tisíci ozbrojenými muži a k Plzni se stahovala další německá vojska, bylo pro povstalce nutné hrát o čas a mlžit. Přeháněli tak o vlastní síle ozbrojených povstalců a o vlastním spojení s blízkými americkými jednotkami. Ve skutečnosti plzeňským povstalcům zbraně chyběly a kontakt s Američany se až do večera navázat nepodařilo. Zaměstnanci plzeňské pošty přerušili spojení německého velitelství, které tak jen obtížně ověřovalo situaci ve městě.

Přeháněli o vlastní ozbrojené síle a vlastním spojení s americkými jednotkami. Ve skutečnosti jim zbraně chyběly a kontakt s Američany se až do večera navázat nepodařilo.

Jednání byla přerušena a po čtvrté hodině odpoledne opět obnovena. Nakonec došlo k dohodě, že němečtí vojáci se stáhnou z ulic do kasáren, povstalci navrátí ukořistěné zbraně a německé civilní obyvatelstvo bude mít volnou cestu z města. Nastalo křehké příměří.

Mezitím vyjelo z Plzně několik spojek směrem k americkým liniím, aby orodovaly za urychlení jejich postupu na pomoc povstalcům. Noc z 5. na 6. května byla plná napínavého očekávání následujících okamžiků. Jaroslavu Stoklasovi se během noci podařilo dojet k americkým pozicím a spojit se s čelními jednotkami americké 16. obrněné divize v Boru u Tachova. Požádal o urychlení postupu amerických jednotek na Plzeň, a tak se i stalo.

Kdo v Plzni povstal?

Do čela povstání se postavil Revoluční národní výbor. Jeho předsedou byl ještě před vypuknutím povstání zvolen Jindřich Krejčík, člen plzeňského odboje poštovních úředníků a vedoucí odbojové skupiny Druhá lehká tajná divize. Do organizace povstání se zapojily také další odbojové skupiny z Plzně a okolí. Byli mezi nimi sokolové, škodováci, policisté, komunisté z tzv. „bojových skupin“, zbytky Obrany národa a dalších odbojových skupin, ale také partyzánské skupiny z plzeňského okolí.

TOL