5. květen 1945
Klatovskou ulicí a náměstím Republiky pochodoval rozvášněný dav Plzeňanů s vlasteneckým praporem nad hlavami a strhával atributy německé nadvlády. Živelné povstání se rozpoutalo 5. května 1945 poté, co Praha telefonicky potvrdila, že tam již lidé proti okupantům povstali. Vyhráno ale zdaleka ještě nebylo.

DEMONSTRUJÍCÍ DAV PROCHÁZÍ NÁMĚSTÍM ZA ZPĚVU ČESKOSLOVENSKÉ HYMNY A S VLASTENECKÝM PRAPOREM. | PATTON MEMORIAL PILSEN

Ten den začal vynikajícími zprávami. V brzkých ranních hodinách zahájili američtí vojáci postup na východ a v šest hodin ráno redaktor pražského rozhlasu Zdeněk Mančal ohlásil: „Je právě sechs hodin.“ Jeho provokaci většina posluchačů pochopila jako signál k rozpoutání Pražského povstání.

Také Plzeňané toto hlášení slyšeli a po telefonickém potvrzení, že v Praze už povstání skutečně začalo, vyšli do ulic. Strhávali německé nápisy, zamalovávali německé texty, vyvěšovali československé prapory. Zapálili propagandistickou tabuli s nápisem „Führer befiehl, wir folgen“ na náměstí Republiky a tabuli informující o německých vyhláškách umístěnou v Husově ulici. Jinde se lidé vrhali na osamocené německé vojáky a odzbrojovali je.

Prvním zajatcem se stal vrchní starosta města Plzně Walter Sthurm a správu města převzal Národní výbor v čele s dlouholetým protifašistickým bojovníkem Jindřichem Krejčíkem.

Plzeňská radnice byla obsazena 5. května v 10:15 h, když do místnostní úřadu vnikli bývalý starosta Bolevce Jan Půta a člen obecního zastupelstva František Jeníček. Prvním zajatcem se stal vrchní starosta města Plzně Walter Sthurm a správu města převzal Národní výbor v čele s dlouholetým protifašistickým bojovníkem Jindřichem Krejčíkem. V 10:25 h zavlála vlajka nejen v oknech radnice, ale také na nejvyšším místě Plzně, na věži kostela sv. Bartoloměje. Přesně v 11 hodin se také odmlčel plzeňský vysílač, zatímco pražský rozhlas ještě vysílal postaru dle programu – už jen na dvě hodiny.

V 11:45 h zaznělo z balkonu divadla provolání k davu, aby osvobodil ruské zajatce v provizorním táboře u Kalikovkého mlýna. Dav se vydal tímto směrem, přestože hrozilo nebezpečí ostřelování. Z německých úřadů, jako bylo Gestapo nebo NSDAP v Husově ulici, byly do davu vyhazovány dokumenty, které svědčily o zločinech nacionálního socialismu. Z města už prchali němečtí civilisté, které propaganda označovala jako „národní hosty“ Výpadové silnice, důležité úřady a technická zařízení postupně zajišťovaly chabě ozbrojené, ale odhodlané skupiny odbojářů.

Jenže to vše ještě neznamenalo, že je vyhráno.

Kdo v Plzni povstal?

Do čela povstání se postavil Revoluční národní výbor. Jeho předsedou byl ještě před vypuknutím povstání zvolen Jindřich Krejčík, člen plzeňského odboje poštovních úředníků a vedoucí odbojové skupiny Druhá lehká tajná divize. Do organizace povstání se zapojily také další odbojové skupiny z Plzně a okolí. Byli mezi nimi sokolové, škodováci, policisté, komunisté z tzv. „bojových skupin“, zbytky Obrany národa a dalších odbojových skupin, ale také partyzánské skupiny z plzeňského okolí.

TOL / KYN