srpen 1968
Ne každý se veřejně dokáže svěřit s tím, za co se i po letech stydí. Panu Fojtíčkovi se vryla do paměti situace, kdy šel ze strachu raději k holiči, než aby se zapojil do demonstrace proti okupantům.

"ÚPLNOU PORÁŽKOU MI BYLO, ŽE PŘED TĚMI SANITKAMI ŠLA ŽENSKÁ S DVĚMA TAŠKAMA, JÁ JSEM JI ZNAL, BYDLELA NA INTERNÁTU JAKO JÁ. SLAVILI JSEM SPOLU SILVESTRA... STYDÍM SE DODNES." | KRESBA TEREZA LUKEŠOVÁ

C. Fojtíček překvapuje svou upřímností ve vzpomínce na chvíli strachu

„Mám jednu příhodu, kterou musím říct, a je to v můj neprospěch,” začíná svůj příběh. Od 21. srpna protestoval tehdy třicetiletý pan Fojtíček spolu s mnoha spoluobčany tři dny u budovy rozhlasu. Den poté ale potkal průvod, který definitivně jeho pobyt u rozhlasu ukončil. Nevystrašily ho prý ani tak kulometná vozidla, jako sanitky.

Pan Fojtíček za demonstrací uviděl tři kulometná auta a asi tři sanitky...

„Ten poslední den jsem šel z práce a vím, že jsem měl koupit brambory, protože jsem je nesl. A měl jsem jít k holiči, což si obojí pamatuji zcela přesně, protože to byly výmluvy.” Pan Fojtíček uviděl, jak průvod mířící od budovy rozhlasu zahýbá kolem něj po Moskevské ulici k bílé budově tehdejšího sekretariátu KSČ. „A já jsem si říkal, měl bych se k nim připojit, ale jdu k holiči a s bramborama a nepřipojím se.” Tuhle svou výmluvu si pan Fojtíček pamatuje proto, že za demonstrací uviděl asi tři kulometná auta a asi tři sanitky. „A to bylo strašně sugestivní! A já jsem se bál. Úplnou porážkou mi bylo, že před těmi sanitkami šla ženská s dvěma taškama, já jsem ji znal, bydlela na internátu jako já. Slavili jsem spolu silvestra... Stydím se dodnes.”

Je důležité dodat, že zatímco pan Fojtíček dnes upřímně přiznává svůj strach, bylo tehdy mnoho takových, kteří sice vyjadřovali svůj protest veřejně, ale vzápětí jej nejen odvolali, ale rychle přešli na druhou stranu pomyslné politické barikády. Těch, kteří dokázali proti politické zvůli režimu protestovat od roku 1968 až do konce komunistického režimu, bylo velmi málo.

OKUPACE 1968 V PLZNI

Vojska Varšavské smlouvy obsadila Gottwaldovo (dnes Hlavní) nádraží 21. srpna 1968 dopoledne krátce po 10. hodině. Střediskem odporu proti okupaci v Plzni se ve stejnou chvíli stal Československý rozhlas. Lidé proti okupaci prostestovali mohutnými manifestacemi a snažili se ruským vojákům vysvětlit, že tady nemají proti komu bojovat. Demonstrace sovětské vojenské síly vedla k utužení komunistického režimu v ČSSR na dalších 21 let.

Přesně dva roky po srpnových událostech 21. srpna 1970 bylo sovětským generálům Michailu F. Karatěvovi a Konstantinu G. Kažanovovi, kteří veleli v srpnu 1968 okupačním sovětským vojskům, uděleno čestné občanství města Plzně. Převzali je z rukou staronového primátora a nadšeného normalizátora Gustava Rady. V tento den také Národní výbor města Plzně zrušil prohlášení MěNV (Městského národního výboru) ze srpna 1968, který sovětskou okupaci tehdy odsoudil.

Ctibor Fojtíček * 1938

Narodil se na jižní Moravě, ale v roce 1957 dostal umístěnku do plzeňské Škodovky. Pracoval v oboru jaderné strojírenství a večerně studoval VŠ. Po roce 1989 se stal personalistou v dnešním Škoda JS. Jako člen nově vzniklé KDS se stal v roce 1990 zastupitelem města Plzně, dva roky působil ve funkci náměstka primátora města. Celé polistopadové období se veřejně angažuje v komunální politice, pracuje v komisích rady a ve výborech zastupitelstva. Dlouhodobě se věnuje atletice (sport ho jinak moc nezajímá), kde působí jako rozhodčí a od roku 1990 aktivně pracuje v neziskových organizacích.

JAPE / PES / BESEDA SKRYTÉHO MĚSTA V PEKLE 2014 / WWW.FOJTICEK.CZ