1838
Ne vždy se v Plzni vařilo dobré pivo. Ve třicátých letech 19. století došlo dokonce k tzv. „pivní kalamitě”, kdy radnice ztratila s právovárečníky trpělivost a špatně uvařené pivo bylo pro ostudu vyléváno na náměstí.

VYLITÍ PIVA BYLA PRO PRÁVOVÁREČNÍKA VEŘEJNÁ OSTUDA | KRESBA: TEREZA LUKEŠOVÁ

Před tím, než roku 1842 Měšťanský pivovar uvařil první várku dnes slavného „plzeňského”, nemělo pivo v Plzni nijak zvlášť vyhlášenou pověst. V únoru roku 1838 bylo prý dokonce na městský rynk dovezeno koňskými potahy třicet šest sudů piva a všechny byly veřejně vylity jako lidskému zdraví škodlivé a k požívání nevhodné. To vše za veselí a uštěpačných poznámek přihlížejících. Právě tato „pivní kalamita” přivedla zdejší právovárečné měšťany na myšlenku založit společný Měšťanský pivovar, který bude vařit pivo vysoké kvality.

Měšťané nechtěli pivovarníkům za nekvalitní pivo platit moc draho, a ti zase neměli z čeho modernizovat své malé pivovary...

JINDŘIŠKA ELIÁŠKOVÁ

„Pivo se nikdy nevařilo v přímo v právovárečných domech ve městě, protože hrozil požár, a řemesla, která zacházela s dlouhodobým ohněm, se odehrávala vně hradeb,” říká Jindřiška Eliášková, jejíž rodina vařila v Plzni pivo už od středověku. Měštané si tedy najímali pivovarníky, kteří měli své malé pivovary mimo město a jimi uvařené mladé pivo si pak nechali přivézt do svého domu a naspílat do sklepů, kde pak kvasilo a zrálo. Hotové pivo potom čepovali právováreční měšťané v mázhausu vlastního domu. Čepovalo vždy několik vybraných domů v různých částech města.

Proč došlo k pivní kalamitě?

Vaření piva fungovalo v Plzni stejně jako ve zbytku Čech. Až na konci 18. století se začal dosavadní systém hroutit. Kvalita místního piva nemohla konkurovat pivu, které se dováželo z okolí a hlavně z Německa. Měšťané nechtěli pivovarníkům za nekvalitní pivo platit moc draho, a ti zase neměli z čeho modernizovat své malé pivovary. A tak to dopracovali až k „pivní kalamitě”.

BB / PES / VLADIMÍR SUCHÝ, MĚŠŤANSKÝ PIVOVAR 1842-1892 / ROZHOVOR S JINDŘIŠKOVU ELIÁŠKOVOU 2014