Bylo nebylo...
Traduje se vtipná pověst, jak se kdysi na radnici prověřovala jakost piva. Čerstvě uvařený mok byl nalit na lavici a zvláště určení jedinci na něj zasedli. Jestliže se po nějaké době k lavici přilepili, bylo pivo uznáno za dobré.

NĚKDO PIVO CHUTNAL, JINÝ NA NĚM SEDĚL... | ILUSTRACE MARIE LACIGOVÉ Z KNIHY MILOSLAVA BĚLOHLÁVKA PLZEŇSKÉ POVĚSTI A LEGENDY (1999)

Jindřiška Eliášková vypráví, proč došlo k tzv. pivní kalamitě

„Každá várka se podrobovala pečlivé zkoušce. Když pivo vykvasilo a mělo být stáčeno, sešli se páni konšelé v radničním sklepě. Spolu s nimi přišel také městský rychtář a písař, aby zapsal výsledek zkoušky. Doprostřed šenkovny byla přinesena zvláštní stolice a na ni radniční šenkýř vylil korbel piva. Když se pivo trochu na lavici ustálilo a konšelé si navlékli k tomu určené kalhoty, sedli si na ni podle svého pořadí a rychtář obrátil přesýpací hodiny.

Doprostřed šenkovny byla přinesena zvláštní stolice a na ni radniční šenkýř vylil korbel piva...

Všichni sledovali, jak se písek pomalu sype z horní poloviny do dolní, až byl všechen přesypán. Trvalo to asi hodinu. Pak teprve dal městský rychtář znamení, aby páni vstali. Když se za tu dobu konšelé svými spodky přilepili na lavice, bylo pivo uznáno za dobré a mohlo se prodávat ve městě. Jestliže však mohli bez potíží ihned vstát, bylo pivo špatné a jeho prodej byl zakázán. Aby však přece jen měšťan nepřišel o své peníze, bylo dovoleno, aby špatné pivo prodal podruhům, kteří bydleli za hradbami na předměstí a ve vesnicích. Pro ty bylo podle konšelů takové pivo dobré.”

Kdo měl právo vařit pivo

Pivo se začalo v Plzni vařit hned po založení královského města v roce 1295, i když chutnalo jinak než dnešní proslavené „plzeňské“. Od krále Václava II. tehdy obdrželo právo várečné, tedy právo sladovat, vařit a čepovat pivo, 260 měšťanských domů. Toto právo se vztahovalo vždy k měšťanovu domu. Dosud žijí rodiny, které patří ke staré linii zakladatelů pivní tradice v Plzni, někteří z potomků těchto právovárečných rodů dokonce pracují ve stávajícím Plzeňském Prazdroji.

BB / PES / MILOSLAV BĚLOHLÁVEK: PLZEŇSKÉ POVĚSTI A LEGENDY (1999)