1882 - 1904
Profesor Jindřich Čadík vypráví ve své knížce „Špachtle a paleta úsměvná” choulostivou historku o svérázném malíři Mikoláši Alšovi, která se odehrála v těchto místech. Jednoho pozdního večera kráčel slavný malíř z hostince U Knoblochů ze Solní ulice nahoru po Ferdinandově, dnes Klatovské třídě. Zhruba v místě, kde tehdy ještě nestálo Divadlo J. K. Tyla, si uvědomil, že cítí nutkání na velkou potřebu a že patrně nestihne dojít včas do bytu architekta Rudofa Stecha, u nějž bydlel.

KRESBA TEREZA LUKEŠOVÁ

Této příhodě ovšem předcházela ještě jedna, která se přihodila o něco dříve na ředitelství městské policie. „Když se roku 1892 dohodl Mikoláš Aleš s arch. Štechem o umělecké spolupráci na domovních fasádách a přislíbil svůj příchod do Plzně, rozkřiklo se to ve společnosti a hovořilo se o tom i na radnici. (...) I svolal velitel policie Edmund Žák své mužstvo k rannímu raportu a promluvil k nim řečí průraznou a lapidární: „Mám zprávu, že přijede sem z Prahy velký umělec, malíř pan Mikoláš Aleš. Je to vynikající, znamenitý, slavný člověk. To není nic jako obyčejní lidé. Je umělec a takoví mívají všelijaké nápady a zvyky. Dejte si pozor! Ne abyste mi ho nějak obtěžovali! Ať nic takového neslyším! Pamatovat si, že on smí, co ti druzí nesmí! A tak tedy – kdyby něco – tak tedy nic! Rozuměli jste? Jinak bude zle! - Rozchod!”

To není nic jako obyčejní lidé. Je umělec a takoví mívají všelijaké nápady a zvyky.

JINDŘICH ČADÍK

Aleš tedy toho večera prý zasedl blízko keře, když tu se nad ním ozvalo: „Lezou ven!” Spatřil chocholatou hlavu – policie tehdy nosila klobouky s kohoutím ocasem – a slyšel, jak policista hrozivě pokračuje: „Co jsou zač?” (...) „Já jsem Aleš.” - „Cože? Aleš? Oni jsou pan Aleš? Ten malíř z Prahy? (...) No tak to odpustěj! Oni mohou!”

Tuto pro jiné choulostivou příhodu pak prý malíř často vyprávěl v hospodě svým proslulým jadrným jazykem. Prý právě na tomto místě pochopil, kterak si ho plzeňští skutečně váží a jakým se v Plzni těší vskutku výjimečným privilegiím.

Aleš působil v Plzni dvanáct let

V letech 1892 - 1904 navrhl malíř Mikoláš Aleš na pozvání architekta Rudolfa Stecha v Plzni výzdobu pro fasády devatenácti domů. Plzeň se tak může pyšnit po Praze druhým největším počtem jeho fasád. Aleš byl významnou osobností tzv. Generace Národního divadla, klasik českého umění 19. století. Jindřich Čadík, významná postava plzeňského intelektuálního života a autor knihy „Špachtle a paleta úsměvná”, byl v době Alšovy návštěvy ještě kluk - narodil se pouhý rok před Alšovým příchodem do Plzně.

PES / JINDŘICH ČADÍK: ŠPACHTLE A PALETA ÚSMĚVNÁ (1966)