14. října 1969
Jaroslav Cuhra zůstal jednoho dne v roce 1969 v práci přesčas. Tady ve třetím patře budovy někdejšího Stavoprojektu náhodou vyslechl otevřeným oknem ze dvora Měšťanské besedy mrazivý normalizační výstup Gustáva Husáka.

GUSTÁV HUSÁK - SYMBOL NORMALIZAČNÍ DOBY | REPRO SKRYTÉ MĚSTO

Pan Cuhra vypráví svůj mrazivý zážitek o tom, jak zaslechl Husákův projev

„Šedesátý osmý rok byl krásný tou nadějí, ale byl naivní. Je absurdní, že by sovětská velmoc, která se projevila tak bezostyšně, mohla popustit otěže,” vzpomíná pan Cuhra.

„Mám jeden speciální zážitek z roku 1969. Pracoval jsem ve Stavoprojektu vedle Besedy a měl jsem zrovna přesčas. A v sále besedy byl Husák a s ním byli tam nastoupení všichni ti hlavní soudruzi ze Škodovky. Nikdy na to nezapomenu. Měl jsem otevřené okno do dvora a slyšel jsem to. To byl ten „konec”, když Husák řekl, že je konec s myšlenkami jara 1968 a představami lidské tváře socialismu. Husák prohlásil: „My jsme lidská tvář a nikdo jiný.” Jde mi z toho dodnes mráz po zádech. Ten aplaus, to nadšení těch lidí, kteří už věděli, že se to otočilo...” vzpomíná pan Cuhra.

Jde mi z toho dodnes mráz po zádech. Ten aplaus, to nadšení těch lidí, kteří už věděli, že se to otočilo...

JAROSLAV CUHRA

Jaroslavu Cuhrovi se projev Gustáva Husáka zaryl do paměti jako konec nadějí a začátek tuhých normalizačních praktik, které pro něj znamenaly pokračování těžkého údělu, včetně permanentního sledování StB.

Pro Gustava Husáka šlo naopak o „začátek”. V dubnu 1969 se stal novým prvním tajemníkem ÚV KSČ a v říjnu přijel do Plzně představit tzv. konsolidační a normalizační program KSČ. Ve funkci generálního tajemníka strany pak setrval až do prosince roku 1987, přičemž roku od roku 1975 byl celých čtrnáct let prezidentem republiky.

Jaroslav Cuhra se mohl svobodně politicky realizovat až po pádu komunismu, kdy se stal poslancem Federálního shromáždění.

Jaroslav Cuhra * 1936

Někdejší disident, signatář Charty 77, politik za KDU - ČSL a poslanec. Motivaci učit se politice demokratického typu získal v rodině - jeho otec Jaroslav Cuhra starší byl lidovecký politik, vězněný v 50. letech komunistickým režimem. Za Stranu lidovou se angažoval v době politického tání před srpnem 1968 i Cuhra mladší. Když přijely 21. srpna do Plzně tanky, účastnil se shromážďování u plzeňského rozhlasu a vzpomíná i na to, jak na něj a jeho mladé přátele, stojící na schodech rozhlasu, okupační vojáci vytáhli po náhlém konfliktu bajonety a jak je s přáteli holýma rukama odkláněli stranou. „Byli jsme stateční, ne že ne. Doma jsme měli malé děti.” 28. října 1989 byl v rámci zátahu StB proti plzeňskému disentu zadržen na 48 hodin. Po roce 1989 se stal poslancem Federálního shromáždění. V Plzni žije padesát let.

JAPE / PES / BESEDA SKRYTÉHO MĚSTA V PEKLE 2014