50. - 80. léta 20. stol.
Při běžném průchodu jakoukoliv z bran Škodovky museli zaměstnanci v dobách socialismu povinně ukazovat vrátným obsahy svých tašek. Ne ovšem ve dnech, kdy se konaly velkolepé průvody městem na oslavu nějakého politického svátku. Na tzv. „pochody zlodějů“ vzpomínají s humorem svorně Jarmila Skuhrová a František Řezáč, někdejší zaměstnanci Škodovky.

... VYSVĚTLIL, ŽE MU KAMARÁD PŘINESL DO PRÁCE RYBIČKU A TEĎ JI NESE DOMŮ... | KRESBA TEREZA LUKEŠOVÁ

F. Řezáč a J. Skuhrová vyprávějí jakožto bývalí zaměstnanci Škodovky o "pochodech zlodějů"

„Když se chodilo oslavovat, tak to se otevřely všecky brány škodovácký, a to šlo v šesti až osmistupech... a tomu se říkalo pochod zlodějů. Kdo co potřeboval, domů si odnest, to si někde schovával, ukrejval...“ popisuje zvyk tzv. „rozkrádání socialistického majektu“ paní Skuhrová. „Tak já jsem se třebas nastěhovala a mně tatínek koupil kuchyni, klasickou kuchyni. A teď jsme k tomu měli čtyři nový židle. A já jsem si říkala, já bych si na ty židle našila polštářky a že by to chtělo takovej filc do nich a potáhnout.“ Tchán paní Skuhrové byl taky škodovák a rozhodl se filc vynést ze Škodovky právě v rámci manifestace na 7. listopadu. „Celý prsa měl spálený! On nesl ty čtyři filce pod košilí... a byl chudák celej odřenej. Ale dostala jsem od něj pozornost k Mikuláši a přinesl mi čtyři filce na židle.“

Vzal si kabát, ten vingl si jedním ramenem strčil do rukávu a ten druhej podél těla a do ruky vzal sklenici s rybičkou, protože tu ruku nemohl nechat klesnout.

FRANTIŠEK ŘEZÁČ

Pan Řezáč se připojuje s humornou historkou o nejkurióznější „zlodějině“ tohoto druhu. Jeden zaměstnanec prý potřeboval vynést ze Škodovky svařený ocelový vingl. A protože nebylo možné ho schovat po oblečení, „Tak si vzal kabát, ten vingl si jedním ramenem strčil do rukávu a ten druhej podél těla a do ruky vzal sklenici s rybičkou, protože tu ruku nemohl nechat klesnout.“ Vrátní se prý sběhli, co to nese, a on vysvětlil, že mu kamarád přinesl do práce rybičku a teď ji nese domů...

Při pochodu zlodějů se podle pana Řezáče „lup“ ukrýval i do alegorických vozů, které ze Škodovky vyjížděly. Průvod obvykle vycházel první branou po Tylově ulici směrem k ulici 1. máje, dnes Klatovské. Seřadiště s dalšími průvody z ostatních podniků bylo na Dukelském náměstí, dnešním náměstí T. G. Masaryka. Pak se šlo před Právnickou fakultu, kde byla tribuna a nakonec průvod zamířil směrem ke stadionu, kde se rozpustil.

František Řezáč (* 1945) a Jarmila Skuhrová (* 1935)

František Řezáč se narodil v Plzni, v Houškově ulici 27. Byl prý počat po úspěšné invazi do Normandie, protože tatínek se u poslechu londýnského rozhlasu tak rozjařil, že si pořídil chlapečka. Dědeček pana pana Řezáče byl aktivním členem předválečné sociální demokracie, jejíž plzeňská organizace měla nejsilnější podporu v republice. Vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou. V roce 1972 nastoupil do Škodovky jako řidič a pracoval tu až do roku 2007. Ze Škodovky prý dokázal osobně vyvézt i klikovou hřídel, kterou si nechal vyrobit. Měl problémy s komunistickým režimem, ale o svých odbojových aktivitách mluví velmi skromně. Jarmila Skuhrová se narodila v Nýřanech pod jménem Beránková. Rodina se brzy přestěhovala na předměstí Plzně na Bílou Horu. Studovala Střední ekonomickou školu Klementa Gottwalda, dřívější i dnešní Obchodní akademii. Když dostala umístěnku do Škodovky, odmítla ji podepsat, ale nakonec na domluvu otce nastoupila 14. července 1954 na personální oddělení, kde její plat činil 930,- Kčs hrubého. V září 1957 se už vdaná přestěhovala na Slovany a poté pracovala ve Vojenské nemocnici jako sekretářka náčelníka rentgenu. V důchodu prodávala sedm let v butiku a náramně jí to bavilo. Dnes studuje na Akademii třetího věku historii, chodí plavat a také pravidelně do divadla.

PES / HŠ / CIN / BESEDA S PAMĚTNÍKY NA ÚŘADĚ MĚSTSKÉHO OBVODU PLZEŇ 2 SLOVANY 2014