< ŽELEZNÁ OPONA (2/3)


Rodina se přes hranice vydala v „tanku svobody“

LÍNĚ NÁVES / LÍNĚ UDÁLOST

24. červenec 1953
V Líních měl kdysi autoopravnu Václav Uhlík. Po znárodnění své dílny komunistickým režimem začal uvažovat o tom, že i s rodinou ilegálně opustí zemi. Když při práci v lese objevil ohořelý tank, rozhodl se jej opravit a prorazit přísně střežené ostnaté dráty.

TANK, V NĚMŽ UHLÍKOVI A JEJICH PŘÁTELÉ PŘEKONALI HRANICI, BYL POZDĚJI VYSTAVEN V MUZEU HENRYHO FORDA. | WWW.ROZHLEDNA-HAVRAN.CZ

Pan Uhlík našel v lese vrak ohořelého kolopásového transportéru rakouské výroby, který tu zbyl po spojeneckých armádách. Opravoval ho pak bez jakéhokoliv utajení na dvorku s tím, že bude sloužit ke svážení dřeva. S pomocí přítele Waltra Hory na podvozku postavili zcela novou pancéřovou nástavbu vlastní konstrukce, která je měla ochránit proti případným střelám pohraničníků. Vůz byl po rekonstrukci dokonce obojživelný a mohl se pohybovat jak na kolech, tak na pásech.

Trvalo dva roky, než byl tank schopen jízdy. V říjnu 1952 se Václav Uhlík spolu se svou ženou Martou, dvěma dětmi a dalšími přáteli pokusil poprvé o přejezd hranic do Spolkové republiky Německo, jenomže stroj selhal. Naštěstí se výpravě podařilo vrátit se nepozorovaně zpátky domů.

Obrněnec dokázal prorazit všechny tři zátarasy z ostnatého drátu a projet až do SRN. Pohraničníci proti němu vůbec nedokázali zasáhnout.

Václav Uhlík se nevzdal a vozidlo dále vylepšoval, především vyměnil motor za silnější. Na druhou cestu k hranicím vyrazila skupina v noci 24. července 1953. Kromě Uhlíkových byla v transportéru ještě manželka amerického vojáka Libuše Cloud, Waltr Hora, jeho přítel Krejčeřík a bývalý sedlák Josef Písařík, hledaný tajnou policií StB. Vozidlo měli zahalené chvojím. Dojeli k Lískové, kde pan Uhlík spustil stroj z kol na pásy a sjel do lesního terénu. Obrněnec dokázal prorazit všechny tři zátarasy z ostnatého drátu a projet až do SRN. Pohraničníci proti němu vůbec nedokázali zasáhnout. Na Západě vzbudil případ velkou senzaci a publicitu a vozidlo dostalo přezdívku „Tank svobody”.

Všichni účastníci útěku prožili nový život ve Spojených státech. Manželům Uhlíkovým se v USA narodily další dvě děti. Václav Uhlík tragicky zemřel v roce 1975, paní Cloud našla svého muže, se kterým měla v USA tři děti. Tank svobody byl po léta uložen v muzeu Henryho Forda, dnes jej vlastní soukromý sběratel.

Co byla železná opona?

Poloha v blízkosti státní hranice předurčila Plzeň k tomu, že bude za studené války více sledovanou oblastí a bezpečnostní orgány zde budou neúnavně bojovat proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Napětí, které bylo mezi Sovětským svazem a západními zeměmi patrné již za 2. světové války, se jasně projevilo během Jaltské konference, která rozhodla o sférách vlivu jednotlivých mocností po skončení války. Sovětský svaz jej pak plně využil k budování východního bloku pod vedením komunistických režimů instalovaných v jednotlivých evropských státech. Evropa tak byla rozdělena na dvě území – jedno s demokratickým způsobem vládnutí a druhé, kde byly po vzoru svého osvoboditele nastoleny totalitní režimy. Důsledkem politického napětí mezi těmito územími se stala tzv. „studená válka“. Hranici mezi těmito dvěma světy nazval Winston Churchill v roce 1946 železnou oponou. Pohraničí bylo vysídleno, desítky vesnic zanikly a padly stovky lidských životů, jak z řad běženců, tak i nezkušených pohraničníků. Konec „studené války“ nastal až po čtyřiceti letech. Ohlásili ho společně sovětský prezident Michail Gorbačov a prezident USA George Bush v roce 1989. Symbolem konce „železné opony“ u nás se stalo stříhání drátů na česko-německé hranici 23. prosince 1989.

JAPE / HTTP://WWW.ROZHLEDNAHAVRAN.CZ/WEB/ - KLUB VOJENSKÉ HISTORIE A SPORTŮ TACHOV / NAVARA LUDĚK: PŘÍBĚHY ŽELEZNÉ OPONY, HOST, BRNO 2004 / PEJSKAR JOŽKA: ÚTĚKY ŽELEZNOU OPONOU. MELANTRICH 1992 / PEK JOSEF: KRONIKA ŠUMAVSKÝCH HVOZDŮ. NAKLADATELSTVÍ PAPYRUS 1998