8. květen 1945
Právovárečná rodina Starých v tomto domě zažila v padesátých letech těžké chvíle. Příběh, který to způsobil, se odehrál v prvních dnech května 1945, v době euforie z konce války. Měšťanský pivovar byl znárodněn a rodina přišla o veškeré příjmy.

JOSEF KUBÁT (1888 - 1954), NA FOTOGRAFII V ROCE 1924. ZEŤ STANISLAVA JOHANA STARÉHO, SLADMISTRA V MĚŠŤANSKÉM PIVOVARU, V ROCE 1945 ZAŽIL KONEC RODINNÉHO BLAHOBYTU. SOTVA Z PIVOVARU ODEŠLI NĚMCI, ZABRALI HO KOMUNISTÉ. | SOUKROMÝ ARCHIV JINDŘIŠKY ELIÁŠKOVÉ

J. Eliášková vypráví o znárodnění pivovaru.

Jindřiška Eliášková vzpomíná na svého dědečka Josefa Kubáta: „Babička si vzala strojního inženýra z Prahy a on se kvůli ní přistěhoval do Plzně. Věnoval se správě právovárečných domů a zároveň se stal v květnu 1945 členem správní rady Měšťanského pivovaru. Pro dědečka to byl velice důležitý moment. Protože se přiženil do právovárečné rodiny, mohl pokračovat v linii pěti předchozích generací, a byl na to hrozně pyšnej.”

Během války stál v čele pivovaru nasazený říšský správce. „V květnu, kdy se odehávalo osvobození, se správní rada sešla, odvolala všechny členy, kteří kolaborovali s německým režimem, a dovolila další členy včetně dědečka." Jenomže Josef Kubát byl členem správní rady pivovaru jen pár dní, protože na pivovar byla uvalena národní správa a správní rada byla okamžitě rozpuštěna. „Nesměli vůbec do pivovaru vstoupit, ani do svých kanceláří. V pivovaru začala vládnout dělnická třída.”

Těžká rodinná vzpomínka se traduje po generace: „Byl 8. květen 1945 a dědeček měl rodinu odstěhovanou mimo Plzeň kvůli bombardování. Babička vzpomínala, jak se toho dne blížil k domu a pak řekl: „Tak Boženko, a jsou z nás žebráci.” Pan Kubát si uvědomoval, že znárodněním výplata práva várečného končí a že přijdou o finanční zdroj, se kterým počítali na stáří.

„Babička nikdy nepracovala, byla ze zaopatřené rodiny. Dědeček zemřel v roce 1954. Babička pak byla invalidní a platila se svou sestrou až do roku 1962 milionářskou daň z majetku, který jim sebrali. Šila pro družstvo invalidů a teta měla důchod 400 korun, takže žily pod hranicí chudoby.” Do této situace se narodila paní Eliášková. „To byly strašlivé příběhy po té válce. To ještě naši dopadli dobře, ale byly rodiny, kdy muže zavřeli a ženy s dětmi vystěhovali za město.”

Babička vzpomínala, jak se dědeček toho dne blížil k domu a pak řekl: „Tak Boženko, a jsou z nás žebráci."

JINDŘIŠKA ELIÁŠKOVÁ

INFO Rodinná tradice pokračuje

Jindřiška Eliášková pochází z právovárečného rodu Starých. Její prapradědeček Norbert Starý stál v roce 1839 u zrodu Měšťanského pivovaru, dnešního Plzeňského Prazdroje. Její pradědeček Stanislav Starý tu byl vrchním sladmistrem a dědeček Josef Kubát byl členem správní rady těsně před znárodněním. Paní Eliášková vystudovala historii a archivnictví a po roce 1989 se stala jednatelkou Spolku plzeňských právovárečníků, kteří po roce 1989 usilovali o navrácení práva várečného. Spolku se nakonec podařilo získat přednostní práva na nákup akcií Plzeňského prazdroje. Od roku 1999 pracuje paní Eliášková v Plzeňském Prazdroji jako vedoucí oddělení rozvoje cestovního ruchu a péče o historické dědictví.

PES / ROZHOVOR S JINDŘIŠKOU ELIÁŠKOVOU