1912
Tento dům si v roce 1912 koupil vrchní sladmistr Měšťanského pivovaru Stanislav Starý. Jeho pravnučka Jindřiška Elášková vzpomíná, jak coby malá milovala mramorové hodiny, které dostal v práci na odchodnou. To už probíhala děsivá 50. léta a hodiny působily jako z pohádky.

TYTO HODINY JSOU HODNĚ PODOBNÉ TĚM, KTERÉ DOSTAL DĚDEČEK STARÝ PŘI UKONČENÍ ČINNÉ SLUŽBY. JEN TY JEHO BYLY Z BÍLÉHO ALABASTRU.

J. Eliášková vzpomíná na svého pradědečka – vrchního sladmistra v pivovaru.

Stanislav Starý byl vnukem provazníka Norberta Starého, jednoho z 250 právovárečných měšťanů, kteří se v roce 1839 rozhodli postavit Měšťanský pivovar. Stanislav Starý pracoval v tomto pivovaru jako vrchní sladmistr a léta se chystal na nejvyšší pozici výroby, místo vrchního sládka.

Podle Jindřišky Eliáškové se tehdy v pivovaru střídali vrchní sládci české a německé národnosti, a to i když byl Měšťanský pivovar považován za český oproti Gambrinusu, kde byla většina akcionářů Němci. „Češství a němectví bylo tehdy vnímáno jinak, existovali čeští a němečtí Plzeňáci. Tehdy měla vyjít řada na českého Plzeňáka a můj pradědeček se měl stát vrchním sládkem po Binderovi. A byl velmi zklamán, protože ho léta udržovali v naději, že se tak stane.” Přesto byl na význačnou pozici zvolen Němec Bayer.

(...)

A tak pan Starý zhrzeně využil první možnost, kdy mohl z pivovaru služebně odejít a nechat se penzionovat. Při té příležitosti si koupil dům na tehdejším Petákově náměstí, který celý zrekonstruoval, a odstěhoval se sem z pivovaru s celou rodinou. „Na odchodnou dostal od pivovaru nádherné secesní mramorové hodiny. Jako dítě jsem je milovala, protože měly nádhernou zvonkohru a byly fakt překrásné.”

Doba dětství paní Eliáškové už měla ale zcela jiné kontury. V 50. letech se rodina, která znárodněním pivovaru přišla o veškeré příjmy, ocitla na dně. Babička Stará (provdaná Kubátová) musela předělit byt a sdílet ho s rodinou, kterou paní Eliášková označuje za spodinu. „Byl to jeden muž, dvě ženy a kopa dětí... zvláštní rodina, se kterou jsme měli společnou předsíň, a já v tom jako malá vyrůstala.” Jiné právovárečné rodiny však dopadly po znárodnění pivovaru ještě hůře. „Stín znárodnění leží dodnes na mnoha vzpomínkách právovárečníků.”

Rodinná tradice pokračuje

Jindřiška Eliášková pochází z právovárečného rodu Starých. Její prapradědeček Norbert Starý stál v roce 1839 u zrodu Měšťanského pivovaru, dnešního Plzeňského Prazdroje. Její pradědeček Stanislav Starý tu byl vrchním sladmistrem a dědeček Josef Kubát byl členem správní rady těsně před znárodněním. Paní Eliášková vystudovala historii a archivnictví a po roce 1989 se stala jednatelkou Spolku plzeňských právovárečníků, kteří po roce 1989 usilovali o navrácení práva várečného. Spolku se nakonec podařilo získat přednostní práva na nákup akcií Plzeňského prazdroje. Od roku 1999 pracuje paní Eliášková v Plzeňském Prazdroji jako vedoucí oddělení rozvoje cestovního ruchu a péče o historické dědictví.

ZDROJ: PES / ROZHOVOR S JINDŘIŠKOU ELIÁŠKOVOU