15. září 1839
Čtyřiadvacetiletý plzeňský stavitel Martin Stelzer dostal v roce 1839 od právovárečných měšťanů za úkol postavit nejlepší pivovar na světě. Rozjel se do světa, aby si prohlédl to nejlepší z pivovarnické architektury a techniky, a během tří let svůj úkol prakticky splnil. Nový pivovar nadšeně popsal plzeňský kronikář Martin Hruška.

NEJSTARŠÍ DOCHOVANÉ VYOBRAZENÍ MĚŠŤANSKÉHO PIVOVARU V PLZNI - STAV Z ROKU 1842, KRESBA Z ROKU 1892. | ÚSTŘEDNÍ ARCHIV SPOLEČNOSTI PLZEŇSKÝ PRAZDROJ, A.S.

„Prostranná, v jednoduchém, avšak krásném slohu vystavěná budova, má výborné, nejvíce ve skále vytesané sklepy asi na 12.000 věder, krásně zařízené místnosti pro vaření... Vodovod s tlakostrojem opatřuje všechny místnosti vodou studničnou a jest tu vše, co k velkém závodu pivovarskému náleží.

Zvláštního povšimnutí zasluhuje dle anglického způsobu zařízený hvozd...

KRONIKÁŘ MARTIN HRUŠKA

Zvláštního povšimnutí zasluhuje dle anglického způsobu zařízený hvozd, vytápěný odcházejícím teplem z místnosti ku vaření, a šrotovník ze železa na americký způsob zhotovený... Stavba pivovaru stála 180 000 zlatých vídeňské měny.“

Jak byl vybrán pozemek

Původně měl být pivovar postaven na Lochotíně, ale nakonec si architekt Stelzer pro stavbu vybral pozemek na břehu řeky Radbuzy, který měl řadu výhod. Jednou z nich bylo i pískovcové podloží, jež umožňovalo snadno vyhloubit dlouhé tunely pro skladování piva v chladu. Ještě hlouběji pod povrchem byly prameny měkké sladké vody, které posléze učinily plzeňské pivo tak unikátním. Od začátku se stavěly i sklepy, což bylo náročné, neboť se neustále zavodňovaly. Poloha pro stavbu pivovaru byla nejlepší možná v Plzni, ale spodní voda prvních pár let pivovarské nemálo potrápila. I proto byla jako první postavena Grábenská chodba, která sloužila jako odpadní cesta pro vyvážení nejrůznějšího materiálů, ale také zde byly systémy pro odvod vody.