19. století
Zde měl provaznictví a soukenictví Norbert Starý, jeden z plzeňských právovárečných měšťanů. V roce 1839 se stal jedním ze zakládajících členů Právovárečného výboru, na jehož popud byl postaven slavný Měšťanský pivovar.

NORBERT STARÝ, PRÁVOVÁREČNÝ MĚŠŤAN, PLZEŇSKÝ SOUKENÍK A PROVAZNÍK, VLASTNIL DŮM V SOLNÍ ULICI Č.P.12. | ARCHIV PRAZDROJ PILSNER

Jindřiška Eliášková vypráví o svém prapradědečkovi Norbertovi Starém

Jindřiška Eliášková vysvětluje, jak z mázhauzů vznikaly hospody

Stejně jako ostatní právovárečníci, i Norbert Starý, když na něj přišla řada, čepoval ve svém máuzhausu pivo, které si nechal uvařit za městem. Řemeslem byl přitom provazník a soukeník. Jeho prapravnučka Jindřiška Eliášková dnes pracuje v Pivovaru Prazdroj jako vedoucí oddělení rozvoje cestovního ruchu a péče o historické dědictví .

„Rodina Starých, to je skutečně prastará plzeňská rodina a já jsem původním povoláním historik – archivář, takže jsem se snažila dohledat náš rodokmen. A našla jsem Starých po otcovské linii až do třicetileté války,” dokládá paní Eliášková svůj hluboce plzeňský původ.

Rodina Starých, to je skutečně prastará plzeňská rodina...

JINDŘIŠKA ELIÁŠKOVÁ

Původní rodový dům Starých stál na rohu Veleslavínovy a Sedláčkovy ulice, ale od poloviny osmnáctého století bydlela rodina v Solní ulici číslo 12. Paní Eliášková s povzdechem památkářky připomíná, že původní krásnou barokní budovu nechala z praktických důvodů zbořit a přestavět na činžovní dům její prababička.

Jak vznikaly v Plzni hospody?

Právovárečníci čepovali pivo v mázhausech svých domů tzv. po řadě, tedy jen občas, zhruba dvakrát až třikrát do roka. Skloubit občasný výčep a celoroční řemeslo bývalo náročné, a proto se mezi sebou měšťané domlouvali, u koho se bude čepovat častěji, i když pivo uvaří soused. O tom, jak pivo čepoval její prapradědeček a jak vznikaly z některých mázhausů hospody, vypráví Jindřiška Eliášková na audiozáznamu.

PES / ROZHOVOR S JINDŘIŠKOVU ELIÁŠKOVOU