1903 - 1966
Ve Smetanových sadech č.p. 4 sídlila do roku 1948 firma Robert Štika a spol., velkoobchod uhlím. Ředitelem firmy byl Bedřich Macenauer, syn z bohaté rodiny majitelů velkostatku Úlice-Pňovany. Za přezdívkou „Uhlobaron“ se skrývala jedna z klíčových postav plzeňských sportovních dějin, dnes bohužel zcela zapomenutá.

BEDŘICH MACENAUER (VPRAVO) SE PŘÁTELIL TAKÉ S VLASTOU BURIANEM | STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V PLZNI

Jan Radič, plzeňský hokejový hráč a trenér 40. a 50. let, vzpomíná na Bedřicha Macenauera

Jan Radič vypráví historku o tom, jak dostal od Macenauera "boty po Binderovi"

Mecenáš plzeňského hokeje Bedřich Macenauer se narodil v roce 1903. V mládí ještě aktivně sportoval, ale kvůli obrně se sportu dále věnovat nemohl. Z rodiny Macenauerů vynikl jeho starší bratr Pavel, jeden z našich špičkových tenistů první republiky. Ten byl v letech 1924 - 29 členem daviscupového týmu ČSR. Ostatně Robert Štika byl vůbec prvním přeborníkem Plzně v tenisu.

Jeho přítel Jan Werich jej vzal do orchestru Karlínského divadla, kde přežil nejhorší časy.

OD SPORTU K HUDBĚ

Bedřich Macenauer zvaný Uhlobaron dokázal zanechat významnou stopu v historii plzeňského sportu i přes svůj hendikep. Stal se významným činovníkem klubu I. ČLTK Plzeň, kde se kromě pořádání mistrovství západních Čech a dalších turnajů podílel na organizaci mistrovství Československé lawn-tennis associace v letech 1935-36. Největší zásluhy měl ovšem o plzeňský hokej. Jako předseda hokejového odboru I. ČLTK vybudoval a financoval tým, který v 30. letech neměl v Plzni konkurenci a směle konkuroval nejlepším mimopražským týmům své doby. Macenauerův tým se několikrát účastnil Tatranského poháru, nejvýznamnějšího hokejového turnaje pořádaného v meziválečném Československu. Bedřich Macenauer byl také prvním předsedou Západočeské župy kanadského hockeye, prvního krajského hokejového orgánu.

Za války musel načas vedení klubu opustit, ale po roce 1945 se do čela I. ČLTK vrátil jako čestný předseda. V roce 1948 byl však z vedení oddílu odstraněn. Rodině byl statek v Úlici odebrán a podnik Robert Štika a spol. byl znárodněn.

Od sportu k hudbě

Před dalšími existenčními katastrofami Macenauera zachránila láska k hudbě, kterou též aktivně provozoval. Jeho přítel Jan Werich jej vzal do orchestru Karlínského divadla, kde přežil nejhorší časy a kde byl podle vzpomínky své dcery výtvarnice Emmy Srncové spokojený. Zemřel 10. listopadu 1966. Jeho synem byl Bedřich Macenauer mladší, významný dirigent a sbormistr, který od roku 1957 do roku 1996 působil v Divadle J. K. Tyla jako sbormistr opery. Zemřel v listopadu 2013 ve věku 84 let.

RDD