1950-1970 (s mírným přesahem)
Plzeňský zimní stadion byl otevřen 11. února 1950. Do roku 1968 neměl střechu a sledovat zápasy pod širým nebem byl někdy dost očistec. Přesto na něj pamětníci vzpomínají se směsicí nadšení a dojetí.

TENTO ZIMNÍ STADION V PLZNI ZANECHAL HLUBOKOU STOPU V HISTORII PLZEŇSKÉHO HOKEJE | STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V PLZNI

Na hokej chodily v Plzni skoro vždycky mohutné návštěvy, ale to, co se dělo v 50. letech na otevřeném zimáku, už se nikdy opakovat nebude. Na stadion s oficiální kapacitou 10 680 lidí se jich dokázalo vmáčknout až patnáct tisíc a pamětníci říkají jako jeden muž, že si diváci brávali do ochozů štafle, aby něco viděli. Některé zápasy připomínaly manévry. Když v roce 1959 přijela na přípravný zápas před mistrovstvím světa reprezentace USA (Spartak Plzeň tento tým, který pak na šampionátu pobil i československou reprezentaci, porazil 8:7) nebo když o čtyři roky později přijeli kanadští reprezentanti, musela před brány zimáku vojenská technika, aby diváci nevzali stadion útokem.

Na zimák a večery na něm vzpomínají ti, kdo to zažili, jako na místo s neopakovatelnou atmosférou. Diváci se podle tribun na stání dělili na Kasárna, Plynárnu a Hodiny, na hokej se chodilo několik hodin před začátkem zápasu, tribuny se – když byl sníh – koulovaly a hlavně předháněly ve vymýšlení hesel a sloganů, kterými bylo plzeňské publikum proslulé po celé republice. Některé pokřiky kolují po Plzni dodnes.

Franta Váňa byl svéráznou domácí verzí Písně frontového šoféra, šlágru sovětského autora Borise Mokrousova. Slovo „frantavája“ v refrénu písně obecný lid předělal na „Franta Váňa“.

Další „urban legends“ starého zimáku jsou postavy boleveckého rodáka Hurta, který se svou kapelou Bolevecká švitorka vyhrával před zápasem na Kasárnách, a hlasatele Eduarda Mornštajna. Mornštajn byl v Plzni populární zpěvák a z některých písní, které zpíval před zápasem z rozhlasové kabiny na Hodinách, se staly oddílové hymny. Plzeňský hokejový národ dodnes vzpomíná na Chodounskou polku alias Šroubováka, Píseň o cestáři a především Frantu Váňu. Franta Váňa byl svéráznou domácí verzí Písně frontového šoféra, šlágru sovětského autora Borise Mokrousova. Slovo „frantavája“ v refrénu písně obecný lid předělal na „Franta Váňa“ a na příslušném místě jej zařval jako jeden muž (i žena). Říká se, že když sem v roce 1956 přijel B-tým SSSR, byl z Franty Váni upřímně šokován.

Nový „zimák“

Tento svět zanikl rekonstrukcí a zastřešením zimního stadionu v letech 1966-69. Nový zimní stadion vznikl podle návrhu trojice projektantů Vladimír Urbanec, Pavel Janeček, Ladislav Švábek. Na svou dobu byl originální, elegantní a působivý zároveň. První zápas se zde odehrál v září 1969. Přestavbou zcela zmizela tribuna u Plynárny.

RDD