1. červen 1953 večer
Na tomto místě až do večera 1. června roku 1953 stávala socha T. G. Masaryka. Tehdy se po celodenních protestech proti měnové reformě k průvodu odhodlali i staří a skalní členové KSČ, kteří se za reformu postavili. Ve spontánní reakci na ničení bust komunistických státníků v průběhu dne, sochu strhli. Dnes již nelze jednoznačně určit, jak tento čin probíhal.

MASARYKA Z POMNÍKU STRHÁVALI PŘEDNÍ HERCI PLZEŇSKÉHO DIVADLA | KRESBA: JULIE ČERMÁKOVÁ

„Po průvodu lidí s vlajkami se někdy odpoledne objevil průvod nový – jak jsme se později dověděli komunistů. S těmi přijelo i nákladní auto,” vzpomínal v roce 1990 Josef Smola, tehdy devítiletý. „Moji rodiče několikrát s despektem opakovali jména herců Rabasová (říkali Rabaska) a Větrovec. Větrovec hodil smyčku T. G. Masarykovi na krk a doslova řval: „S Masarykem do šrotu i tu jeho holotu.” Myslím, že řvali toto i ostatní. Za provaz tahalo více komunistů a podařilo se jim sousoší s pomníku srazit. To potom naložili na nákladní auto, pamatuji se, že ještě na nákladním autě prezident T. G. Masaryk stál a měl smyčku provazu na krku.“

I když při přípravě stržení sochy měl asistovat herec divadla J. K. Tyla v Plzni, bylo zjištěno, že nejde o moji osobu.

JOSEF VĚTROVEC

Při stržení sochy prokazatelně asistovali komunisticky orientovaní herci plzeňského divadla, včetně Josefa Větrovce. Ten byl v roce 1968 a po roce 1989 veřejně skandalizován za to, že měl osobně umístit oprátku na krk T. G. Masaryka, i když toto obvinění vždy popíral. Svědecké výpovědi z 90. let zmiňující jeho osobu se vzájemně liší, navíc socha byla ve skutečnosti pravděpodobně stržena těžkou technikou, nikoli silou davu.

Josef Větrovec se k události v roce 1990 vyjádřil takto: „I když při přípravě stržení sochy měl asistovat herec divadla J. K. Tyla v Plzni, bylo zjištěno, že nejde o moji osobu. Jeho jméno v zájmu humanity a nevyvolání další nenávisti nepovažuji za nutné vám sdělit, a to i z toho důvodu, že byl mým kolegou. S aktem odstranění památníku prezidenta Masaryka jsem nikdy vnitřně nesouhlasil, jako přinejmenším s nekulturní surovou akcí. Jak si vzpomínám, tento akt odsoudil i prezident Antonín Zápotocký.“

Mnoho dokumentů naznačuje, že socha byla ve skutečnosti stržena těžkou technikou. „Sochy byly připevněny k podstavcům velice solidně a musel být povolán jeřáb (...), pomocí kterého byly sochy povaleny a pak naloženy na nákladní auta a převezeny do Škodových závodů v Plzni, kde byly roztaveny,“ praví se ve zprávě vyšetřovatele VB Jana Puflera z roku 1990.

Symbolické místo plzeňských protestů

Komunistická demonstrace v červnu 1953 chtěla stržením Masarykovy sochy zlikvodovat symbolické místo, kde se již v předchozích letech opakovaně konaly protestní akce. Například po úmrtí Edvarda Beneše v září 1948 se KSČ snažila na veřejnosti budit dojem vzájemného porozumění se zesnulým exprezidentem a uspořádala mu státní tryznu. Plzeňané si však uspořádali vlastní protestní vzdorotryznu a začali spontánně nosit květiny a věnce k pomníku T. G. Masaryka. 8. září odpoledne se tu shromáždil průvod plzeňských středoškoláků, který byl vzápětí surově napaden prokomunisticky smýšlejícími dělníky. 1. června 1953 odpoledne vyvěsili demonstranti proti měnové reformě na pomník podobiznu Edvarda Beneše, zpívali tu národní hymnu a masarykovské písně. Pokusili se přesvědčit k účasti na protestu studenty nedaleké hospodářské školy a zdevastovali budovatelský transparent bránící ve výhledu na sochu z Třídy 1. máje (dnes Klatovská třída).

JŠ / AMP - OSOBNÍ FOND VLADIMÍR HAVLIC / SOA PLZEŇ-JIH, OKRESNÍ SOUD PLZEŇ