1. června 1953 před 11. hodinou
Dav demonstrující proti měnové reformě vyrazil beranidlem vrata soudu a poté vyhazoval z oken soudní spisy a pálil je na chodníku. Stalo se tak 1. června 1953 dopoledne. Soudní personál se před demonstranty ukrýval v budově a soudce Tlapák na ně dokonce střílel přes zavřené dveře své kanceláře. To mu ovšem nebránilo v tom, aby poléze předsedal procesům s některými z nich.

DEMONSTRANTI VYHAZOVALI Z OKEN SOUDU DOKUMENTY A TRESTNÍ SPISY | KRESBA: JULIE ČERMÁKOVÁ

Před jedenáctou hodinou dopoledne se velká část davu přemístila od budovy radnice k nedalekému justičnímu paláci, kam původně pronásledovala jednoho z bitých příslušníků StB. „Viděl jsem, jak se demonstranti snaží tělem vyrazit vrata vchodu do soudní budovy. Když se jim toto nepodařilo, opatřili si někde kmen stromu, kterým vrata vyrazili (…),” vypověděl jeden z nejaktivnějších demonstrantů Josef Fencl. „Po vyvrácení dveří soudní budovy se demonstranti vrhnuli dovnitř a já šel společně s nimi. (…) Přitom jsem viděl, jak demonstranti v budově soudu rabovali stoly, skříně. (…) Dále si vzpomínám, že z jedné z kanceláří, nevím, v kterém patře to bylo, někdo střílel po demonstrantech zavřenými dveřmi. Navrhl jsem demonstrantům, aby tyto dveře zabarikádovali skříněmi, což také udělali. Podle sdělení demonstrantů jsem věděl, že střílející byl předseda senátu Dr. Tlapák.“

Soudkyně Synková se během kritických okamžiků vydávala za kuchařku v jídelně a krajský prokurátor Herger strávil několik hodin zavřený na dámských toaletách.

SOUDNÍ ÚŘEDNÍK OTA ULČ V KNIZE THE JUDGE IN A COMMUNIST STATE

„Jiní kolegové se utekli skrýt,” vzpomíná soudní úředník Ota Ulč v knize The Judge in a Communist State. „Soudkyně Eliška Synková se během kritických okamžiků vydávala za kuchařku v jídelně a krajský prokurátor František Herger strávil několik hodin zavřený na nepohodlně malých dámských toaletách.“

Dělník Ilja Nazarkevyč popisuje situaci v budově: „Šel jsem až do II. poschodí (...). Z posledních dveří na této chodbě jsem slyšel střelbu, a když jsem se přiblížil, byla opadaná zeď naproti těmto dveřím od střel. Několik mužů proběhlo a z obou stran byl přinášen nábytek a dveře zabarikádovány, aby střely nikoho nezranily. (...) V tomto poschodí jsem zašel do jedné kanceláře a oknem se díval do ulice, ale spisy jsem nevyhazoval. Zanedlouho jsem se vrátil dolů a před budovu. Na ulici hořely již soudní spisy.”

Politické procesy s demonstranty

Zde před Lidovým soudem v Plzni se mezi 13. a 22. červencem 1953 konaly soudní procesy se zadrženými demonstranty. O objektivitě tehdejší justice vypovídá nejlépe skutečnost, že soudce Tlapák později předsedal procesům s některými demonstranty, na které před nedávnem střílel, a tato skutečnost nebyla považována za překážku objektivity soudního řízení. Soud zpravidla respektoval závěry vyšetřování Státní bezpečnosti, svědectví byla vynucována. I pasivní přítomnost v místě demonstrace byla hodnocena jako trestný čin. O výši trestu rozhodovala v daleko větší míře třídní příslušnost a vztah k politickému zřízení, než skutková podstata činu. Soud uznal vinnými 242 osoby. Průměrný trest činil více než jeden a půl roku odnětí svobody, nejvyšší trest 14 let odnětí svobody.

JŠ / ABS / THE JUDGE IN A COMMUNIST STATE (COLUMBUS: OHIO STATE UNIVERSITY PRESS, 1972) / SOA PLZEŇ-JIH, OKRESNÍ SOUD PLZEŇ