70. léta 19. stol.
Formulaci „Jednou skončíš na Borech," zná každý Čech. Jak se zdejší věznici dostalo tak mimořádné pověsti? Byla to první novostavba svého druhu u nás. Navíc měla kapacitu až devět set mužských vězňů a specializovala se na tresty těžkého žaláře nad deset let. Své si tu za Rakousko-Uherska vytrpěli i političtí delikventi z Čech, Moravy, Slezska a dalších regionů monarchie.

POHLED NA TRESTNICI OD SEVEROZÁPADU (1900) | KABINET DOKUMENTACE A HISTORIE VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČR

Po zestátnění rakouského vězeňství v druhé polovině 19. století se začaly na území Českého království budovat nové trestnice. Vznikaly především přestavbami starých hradů (v roce 1856 Mírov) nebo klášterů (v roce 1857 Valdice u Jičína a v roce 1865 Řepy u Prahy). Teprve v roce 1869 se rakousko-uherské ministerstvo práv (spravedlnosti) rozhodlo vystavět na území Čech první zcela novou trestnici a vyhlásilo řízení na výběr lokality.

Do užšího výběru postoupily nabídky měst Domažlice, Klatovy a Plzeň a v roce 1870 bylo nakonec rozhodnuto, že nová trestnice bude stát v lokalitě „Na Borách“, na místě dávno zaniklé osady nedaleko Plzně. Následná jednání o vykoupení příslušných pozemků od města se však protáhla, takže samotná stavba trestnice byla zahájena až 3. července roku 1874 a trvala přesně čtyři roky.

První architektonický návrh trestnice z března roku 1871 počítal se šesti křídly.

Nápadné a praktické paprskovité architektonické řešení trestnice v základních rysech navrhl c.k. vrchní stavební rada ministerstva práv Emanuel rytíř Trojan z Bylanowa. První vězeňské zařízení s půdorysem hvězdy na světě bylo zřejmě postaveno anglickým architektem Williamem Blackburnem v Ipswichi v Anglii koncem 18. století. Toto řešení pak bylo dále zdokonalováno v USA a jeho asi nejznámějším příkladem je dosud stojící věznice ve Filadelfii z roku 1829 od anglického architekta Johna de Havilanda.

První architektonický návrh plzeňské trestnice z března roku 1871 počítal se šesti křídly, z nichž pouze pět bylo určeno pro věznění osob (tři křídla samovazební a dvě určená pro společnou vazbu). Později došlo ke změně plánů a k již zmíněným pěti vězeňským křídlům přibyla ještě dvě křídla společných vazeb. Do posledního osmého křídla byly umístěny prostory učeben a kanceláří ústavních učitelů a přes dvě patra vysoká ústavní kaple se zázemím pro duchovní.

Nedaleko trestnice byl zřízen první ze dvou ústavních hřbitovů a pod trestnicí, při řece Radbuze, byla postavena ústavní plynárna zajišťující výrobu plynu určeného ke svícení v celém areálu včetně jednotlivých cel.

Ruku k dílu přiložili i plzeňští řemeslníci

Na stavbě plzeňské trestnice na Borech se podílela celá řada společností a menších obchodníků z velké části Rakousko-Uherska. Zemní, zednické, kamenické a tesařské práce byly například svěřeny společnosti Schön & Weselý. Ruku k dílu přiložili ale i plzeňští řemeslníci. Zámečnické práce obstarala Továrna na železné výrobky Emila Škody v Plzni, natěračské práce Václav Schwarz, sklenářské práce Tomáš Hecht, malířské práce Robert Šašek atd. Náklady na samotnou stavbu na pozemku o rozloze 9,5 ha se vyšplhaly na částku 1.283.000 zlatých.

LUPA / NÁRODNÍ ARCHIV, FOND SPRÁVA SBORU NÁPRAVNÉ VÝCHOVY, PRAHA / KABINET DOKUMENTACE A HISTORIE VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČR