zima 1894-95
Tady, v místě dnešní zasedací místnosti, bývala v 19. století ústavní nemocniční ložnice č. 83. Skýtala útočiště pro samovazbou psychicky zmučené vězně. Bylo tomu tak i v případě tzv. Omladinářů, kteří byli v roce 1894 odsouzení za prosazování českých zájmů.

PODOBA JEDNÉ Z NEMOCNIČNÍCH LOŽNIC NA POČÁTKU 20. STOL. | KABINET DOKUMENTACE A HISTORIE VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČR

Na společný pobyt na „třiaosmdesátce“ na samém přelomu let 1894 a 1895 později vzpomínal Omladinář Bořivoj Vajgrt: „Nebyla to jen tak bezbolestná idylka. (…) Odstonávali jsme si tam každý několik svých bolestných kapitol, až na jediného z nás, který již nemohl si svůj stav uvědomit. (…) Leželi jsme na svých prostých železných postelích, se zrakem upřeným do poloshaslé lampy, jež se na stropě houpala. Musilo být totiž v cele pro všechny případy po celou noc světlo. Venku hučívala vánice, občas volaly vojenské hlídky, ozvalo se udeření pažbou o zem anebo krok stráží… „U nás doma“ jeden neb dva nepokojně dřímali, každou chvíli se zdvihali a mluvili ze sna, druzí dva jsme byli vzhůru až do svítání. Vlekla se hodina za hodinou, a já vždycky, vysílen již, a přece bez pomyšlení na spánek, nechával defilovat před svou duší vzpomínky na život tam za tou zdí, venku, na ten život, jenž jsme opustili.“

Vlekla se hodina za hodinou, a já vždycky, vysílen již, a přece bez pomyšlení na spánek, nechával defilovat před svou duší vzpomínky na život tam za tou zdí.

BOŘIVOJ VAJGRT

I Alois Rašín, pozdější první československý ministr financí, sem byl ze samovazby přesunut, ovšem proti své vůli. Další Omladinář Alois Tuček si uchoval tuto ložnici v paměti takto: „Venku hučí vánice. Při tom mrzne, až praští. Vítr div nám oken nevylomí. Vyhlédnu-li ven, jediný bílý chumel jeví se oku. Vše je zaváto, sníh víří divoce prostorem. V třiaosmdesátce je teplo a útulno. Kamna – místo nespolehlivého parního topení máme skutečná kachlová kamna – vesele žhnou a radostí rudnou do řeřava. Samovar – skutečný samovar přítele Osipa (přezdívka Josefa Škáby, pozn. autora) – bublá spokojeně, tichounce zpívaje měkkou melodii nálady velmi intimní.“

I když podle těchto vzpomínek může vypadat pobyt politických vězňů na Borech na konci 19. století téměř romanticky, pravdou je, že například Omladinář Jindřich Heller, rovněž obyvatel této nemocniční ložnice, náročný pobyt v samovazbě nevydržel a zbláznil se, takže z trestnice na Borech pak putoval rovnou do ústavu choromyslných, kde později zemřel.

V roce 2011 byla ve vchodu do bývalé nemocniční ložnice č. 83 umístěna malá destička připomínající tamní památný pobyt několika psychicky vyčerpaných Omladinářů.

Proces s Omladinou

Na počátku roku 1894 se v Praze za všeobecného zájmu nejen české, ale i zahraniční veřejnosti odehrál vykonstruovaný politický proces s tzv. Omladinou. Jednalo se většinou o mladé politicky aktivní Čechy, kteří v Rakousko-Uhersku prosazovali české národnostní zájmy a všeobecné hlasovací právo. V procesu ale byli odsouzeni i výtržníci, kteří se v Praze jen účastnili pouličních nepokojů. Po vynesení rozsudku bylo do c.k. mužské trestnice v Plzni postupně převezeno 33 z celkem 68 odsouzených.

LUPA / NÁRODNÍ ARCHIV, FOND SPRÁVA SBORU NÁPRAVNÉ VÝCHOVY, PRAHA / KABINET DOKUMENTACE A HISTORIE VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČR / LADISLAV RAŠÍN: PAMĚTI DRA ALOISE RAŠÍNA, PRAHA 1929 / ALOIS TUČEK: ROK V SAMOTÁCH, 1924 / BOŘIVOJ VAJGRT: VZPOMÍNKY Z RAKOUSKÝCH TRESTNIC, PRAHA 1896