16. červenec 1878
V těchto místech stávala po několik desetiletí železniční zastávka, na níž se vězni loučívali se svobodou. První skupina čtyřiceti tří vězňů v doprovodu deseti četníků sem byla přivezena z Prahy večerním vlakem č. 7 dne 16. července roku 1878.

PŘÍJEZD PRVNÍCH TRESTANCŮ NA BORY DNE 16. 7. 1878 | KRESBA: TEREZA LUKEŠOVÁ

Odsouzení přijeli ve speciálním vagonu, který byl na nádraží dráhy Plzeňsko-březenské připojen k osobnímu vlaku na Klatovy a takto dopraven až na zastávku u plynárny pod trestnicí.

Traduje se historka, že po zastavení vlaku u trestnice výpravčí zvolal: „Bory, eine minute!“ a jeden z trestanců hlasitě zaklel: „Sakramentská minuta, jedu sem na patnáct let!“

Od zastávky šli vězni do trestnice pěšky, připoutaní k jednomu dlouhému řetězu.

Po seřazení na zastávce byli vězni připoutáni k jednomu dlouhému řetězu a eskorta se pak odebrala pěšky přilehlým parčíkem do areálu trestnice, kde již vězně očekával vrchní ředitel trestnice, státní zástupce, dozorci a dvanáct vojáků majících na starost vnější střežení celého areálu. Vězeňské číslo 1 na Borech získal bývalý obchodní příručí Bedřich Schneiberg z Prahy.

Jak to bylo se „sakramentskou minutou“?

Údajný výrok odsouzeného o tom, že přijel na Bory na patnáct let, je patrně pouhou legendou, neboť z prvních přivezených vězňů měli nejvyšší tresty Leopold Ptáček (10 roků těžkého žaláře za vraždu) a Jan Klasa (10 roků těžkého žaláře za loupež). Zmíněný Bedřich Schneiberg, vězeň č. 1, se za mříže dostal ve svých čtyřiatřiceti letech. Vypracoval se na vlivné místo v kanceláři pražského bankéře a podvodným způsobem získával půjčky od důvěřivých lidí. Na Borech pak pracoval jako písař a za dobré chování mu byl trest zkrácen o jeden rok. 12. ledna 1879 byl propuštěn na svobodu.

LUPA / NÁRODNÍ ARCHIV, FOND SPRÁVA SBORU NÁPRAVNÉ VÝCHOVY, PRAHA / KAREL KAŠPAR: Z HISTORIE ÚTVARU SNV PLZEŇ, ÚTVAR SNV PLZEŇ, 1978 / PAVEL TAUŠEK: DĚJINY VĚZNICE BORY, DIPLOMOVÁ PRÁCE, ZČU V PLZNI 2005 / PLZEŇSKÉ LISTY, 18. 7. 1878 / JAROSLAV SCHIEBL: PLZEŇSKÝ PITAVAL, ČESKÝ DENÍK, PLZEŇ 1927